„Já jsem vinný kmen.“

Beneš Metod Kulda

„Já jsem vinný kmen.“ Jan 15,5.
Slyš: „Já jsem vinný kmen, a vy jste ratolesti; kdo ve mne věří a mnou je přerozen, já v něm jsem a on ve mně jesti, on roste v něžný květ a zraje ve hrozen.“ Můj Kriste, Tvá jsou tato slova, můj duch je věrně v sobě chová. Ty pravda jsi a cesta, světla plamen, jen v Tobě lidstvo života má pramen; kdo v Tobě živ jest, ten jen blaze žije, jen jeho srdce pro vlast, pro ráj bije. Jen tam jest ladná stromu lepota, kde z kmene Krista vzrůstá jednota. Kde beze Krista chcete svorně žíti? Jak jinak chcete národ šťastný míti? Už víckrát byly větve odřezány a různo do záhonků v zemi dány, 9 z nich množství rychle schne a vadne, hyne, jsouť odloučeny od své hlavy vinné; jim pouhý lidský rozum nestačí, je rozervanost ve tmě potlačí: vždy klesají čím dál víc v bezvěří, a kvapně pospíchají ku zvěři. Kus každý pro sebe jen pokrm hledá, a druhým z něho ani částky nedá, dřív nežli žaludek svůj plný má, a než jej spánek ve klid uklímá; v čas nouze nastává jim krutý boj, zvěř mezi sebou zkouší na krev zbroj. Tu nastaví se drápy, rohy, zuby, což zvěři po tom, že se vespol hubí? Tak také lidská zachová se cháska když schází víra jí a naděj’, láska. Těch ctností vlévá však sám Kristus jen, my ratolesti jsme a On náš kmen. Kde víra v Krista, tam vždy mizí chátra, tam křesťan vidí v bližním svého bratra; tam společná se daří dobrá snaha, jen svornost jestiť zdrojem všeho blaha. Chceš vybřednouti z nerozumných zmatků? Vzchop mužně se a najdeš Církev – matku! Sic lidé, rodiny a národ milý se hnáti budou v rozbroj zarputilý. Nám Církev národ hájí tisíc roků, svou sílu čerpá z Kristova jen boku. Ta jiskra v mozku bez Božího světla, co svět je světem, vezdy všechno spletla. 10 Svou vlastní bídu, odrodilci, znejte a ve kmen Krista vočkovat se dejte; On zmoudřelé a kajícníky Vás rád ve Svou Božskou náruč přijme zas.