Našim junům!
Znaje vaše nebezpečné zmary
rázně táže se vás přítel starý:
„Jinochové, muži bujaří,
mají-li z vás býti zednáři?“
Chcete-li být škůdců učeníky,
v národě svém sobců pomocníky?
Znáte-li tu planou svobodu,
která ničí volnost národů?
Na národnost jakou váhu kladou?
Proč všem lidem v Boha víru kradou?
Proč i platí pomahačům svým
potměšile grošem jidášským?
Všestrannou proč kupují si vědu?
Proč tisk jejich pln je lží a jedu?
Kapitál jim nosí úroky
tam, kde z lidí činí otroky.
65
Zisk a zhoubná, hnusná světovláda
všeho toho chytře sobě žádá;
všude mají tajné práce zdar,
v národech se zmahající zmar.
Smí-li přísahati hlava bystrá
na slovíčka každičkého mistra?
Přináší-li bohopustý tisk
národu a všem Vám pravý zisk?
Zač Vás jistí učencové mají,
pozlátkem jenž krášliti se znají?
Na víčka kdo plev Vám nalepil,
a tak zdravé oči oslepil?
„O národnost není už se báti,
řeč svou můžem volapykem zváti;
vari, vážní lidu přátelé,
my chcem žít, jak libo vesele.“
„Dali za nás otcové a matky
dosti naivní mozoly a statky;
co nám potom, za lásku že svou
ve starobě nouzi, bídu trou?“
„Čeho žádá nová doba, víme,
my se sami snadno uživíme;
za lež, za žert, za rouhavý vtip,
zajisté nám bude denně líp.“
„Lid že bude jako zvěř se rváti?
My se budem skrytě pěkně smáti.
Lid prý klesne v surovost vždy hloub;
proč nás hledá lehkověrný troup?“
66
„Národ námi v tolikeré strany
vůči nepříteli rozeštvaný
neodvrátí od sebe zlý soud,
na jisto prý musí podlehnout.“
„Ve vřavě té zachránit nás může
naše chytrost, naše liščí kůže;
ať si pro nás lejí i svou krev,
až k nám nedolehne mroucích řev.“
„A což kdyby i z nás svůdců jeden
do žaláře byl a na smrt veden?
O jednoho bude méně nás
a tím zvučněj’ štváti budem zas.“
Po tisíc let ten náš národ drahý
přečkal cizáky a bratrovrahy;
Církev Páně, matka spanilá,
za poměrů zlých jej hájila.
Má-li strádať svými syny zase
v nedalekém nebezpečném čase?
Svatý Václave, Ty chraň ho sám,
nedej, nedej zahynouti nám!
U Božího trůnu vypros v nebi
čeho národu je zapotřebí
odhal junům ryzí dějinydějiny,
ať jim s očí spadnou lupiny.
67