Vzhůru!
Otvírá svůj jícen pekel brána!
Kdo je Kristův, vzhůru na satana;
větší než kdy sbírá nyní voj,
proti Boží pravdě chystá boj.
Posedlých už čítá valné pluky,
a ti tropí bohopusté hluky;
slovem, pérem šíří lež a blud,
v nedospělých dusí všechen stud.
Lesklými se ohánějí hesly,
skrývají tak vlastní rozum skleslý;
dávno vyvrácený bídný klam
do hlavy jim leje satan sám.
Co jim po tom, že lež v mladé duši
jasnou pravdu, blahý pokoj ruší?
Statků jen a slávy hledají,
o blaho svých bližních nedbají.
Co jim po tom, že svůj národ kazí,
že mu cestu do záhuby razí?
Jen když dojdou svého záměru,
po satansku šíří nevěru.
Je-li horších v světě provinilců
vedle těchto bídných odrodilců?
Národa, prý, hájí řeč a mrav,
nevěrou však štvou jej v bídný stav.
96
Odrodilí vnuci zbožných dědů,
sypte v národ pekelných svých jedů,
brzy zvolá oklamaný lid:
„Dráči vzali blaho nám a klid!“
Vizte Vámi rozeštvané davy,
počítejte nešťastné ty hlavy!
Hle, už nyní zlostně klnou Vám,
poznaliť, ač pozdě, ten Váš klam.
Z bytů, jindy šťastných, na Vás hlídá
Vámi způsobená hrozná bída;
zničili jste blaho rodinné,
radosti tam není jediné.
Jindy muž jda z domu, choť svou zlíbal,
děti křížkem žehnal, k nim se shýbal;
od plačících odcházívá dnes,
osopiv se na ně jako pes.
Druhdy děti měly dobré šaty,
dnes je na nich lata vedle laty;
kde zněl jindy blahý smích a zpěv,
dnes tam ozývá se pláč a hněv.
Manžel, otec, zbaven víry svaté,
s pravé cesty zbloudil v bludy klaté;
namluvil mu bohaprázdný druh,
pijanů jak oblaží jej kruh.
Omamován kořalkovým puchem,
rychle chřadnul tělem, pustnul duchem;
s ním i matka, děti hynuly,
zoufalé jim doby kynuly.
97
Chrabře ničme pekelnou tu setbu,
zapuzujme z rodin děsnou kletbu;
zmužile se dejme do boje,
odhalujme pekla nástroje.
V kříži Páně jistě zvítězíme,
víru, lásku v lidu roznítíme;
o Své Církvi slavně Kristus dí:
„Brány pekla nepřemohou ji!“