RÁJ LÁSKY

Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský

Jak šťasten, komu osudové ráj lásky dali údělem, ráj, jenž nás božským prstem zve, však – božským střežen andělem. Máť nároky sic každý stejné na ráje toho blaženost, a božství všem je dobrodějné. Však cest je různá rozdílnost. Jednoho samo vnese štěstí bezvolně skoro v lásky ráj. Druhý si peklem dráhu klestí a ani neuzří ten kraj. A jiný vidí na obloze malebné ráje odznaky: Za nimi – velí pádit noze a honí vzdušné přízraky. Tu jeden, stoje blízko ráje, nemůže k němu najít klíč a jiný zase, klíče maje, pro ráj ten nemá ani chtíč. Ba málo jich, jimž ráj své klásky v žeň podal už zde na zemi. Však tam, v tom sídle věčné lásky se sklene láska nad všemi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby