V.
PANU JOSEFU FLORIANOVI,
posluchači filosofie v Praze, rodáku Staro-Říšskému na Moravě.
Povděčně Tebe v kruhu pěvců vítám,
blaženě Tvoje mladé jméno čítám;
vítám Tvé něžné zpěvy, plné síly,
krajane milý!
Znaví-li Tebe vzácná, vážná věda,
v umění duch Tvůj zotavení hledá;
na chvíli nechav skumu obor širý
chápeš se lyry.
Od hmoty vzhůru k nebi duch Tvůj vzlétá,
ve vědě všech věd mladá tužíš léta;
ku Zdroji všech věd duše Tvoje spěchá,
tam je Tvá těcha.
[15]
Bystrý Tvůj um nám dobře za to ručí,
že se Tvá lyra slavně rozezvučí:
oslaviž národ písní velkou měrou,
všespasnou věrou.
Opěvuj zvučně každou roli Boží,
pšenici pěstuj, myť však špatné hloží;
odstraňuj básně, v národě-li matou
osvětu svatou,
Ó jak mně milo zříti Tebe v šiku
nadšených pěvců, věrných katolíků;
písně Tvé budou drahé vlasti k zdobě,
nejvíc však Tobě.