VI.
PANU FRANTIŠKOVI HOLEČKOVI,
kaplanu Blovickému v Čechách.
„Ve zbořené kapli“ vážné dumy – –
ve čtenáři rázem dechy tlumí;
slyší, co Tvůj něžný mluví ret,
vábný jest mu s Tebou v azur let.
Minulost mu jevíš lepší, vážnou,
přítomnost mu kreslíš zhusta vlažnou;
Tobě lidská dcera, lidský syn
vřelé díky vzdává za pokyn.
Obraznost dal duchu Tvému živou
věčný Pán Bůh rukou dobrotivou;
ó kéž nikde neupadne v zmar
ten Tvůj vzácný, drahocenný dar!
16
Tu Svou hřivnu pěstuj neustále
trojjednomu Bohu ke cti, chvále;
záslužná Tě práce neunav,
Církev Páně a Svůj národ slav!
Pěvců kruh Tě po bratrsku vítá,
moudrý čtenář rád Tvé básně čítá;
Ty mu dlouho, obětavě služ,
v pravdě svaté, ve ctnostech jej tuž!