VII.
PANA VLADIMÍRU HORNOVU,
kaplanu v Golčově Jeníkově v Čechách.
Pozdrav Tvůj, náš Vladimíre,
dneska hlásím vlasti širé;
smír Ty věstíš národu
po veškerém obvodu!
Ti, jenž Tvoje básně znají,
ve vážnosti Tebe mají;
každý nový ducha plod
čtenářům Tvým vždy je vhod.
Vážíš Sobě školy naší,
jež nám nad skvosty je dražší;
každý zbožný učitel
Tvoji úctu má a měl.
Učitelstvo starší doby
národ český v pravdě zdobí;
div-li, že Ti milo jest,
že mu vzdáváš slušnou čest?
17
Hotové už Tvoje básně
činnost jeho kreslí krásně;
ozvěnou dí má též hruď:
„Učitelstvu chvála buď!“
Právem ctíš ty jeho snahy,
aby národ náš byl blahý;
pokud na něm záleží,
věrou slouží mládeži.
Veršem sličným od počátku
pěstuješ tu vzácnou látku;
učitelův ctnostný vzor
zažehnává hříchů mor.
Nebeského užij daru,
nadšeného pro ctnost žáru;
opěvuj nám váhu škol,
heslo: „S Církví škola“ vol.
Nastane-li boj kdy tuhý,
pravdu haj vždy s pěvci druhy;
svatý záměr Váš Bůh zná,
On Vám hojně požehná.
18