IX.
PANU ADAMU CHLUMECKÉMU,
Františku Kuželovi,
faráři v Dlouhomilově u Zábřeha na Moravě.
Tvůj neúmorný pegas denně mládne,
Tvá zásluha i vážnost neuvadne;
Ty v každém blahém kruhu rodinném
jsi víckrát za rok věnčen vavřínem.
Vždyť z plodů ducha Tvého chaty, hrady,
tak vděčně berou útěchy a rady,
jichž hojnou měrou upravuješ jim
tím rychlým, vzácným, zlatým pérem Svým.
Jich prahnoucímu skýtáš sluchu, hledu!
Všem hlásáš ráznou moudrost dávných dědů;
Ty sbíráš v lidu perly z ochoty
a zpět mu vracíš lesklé klenoty.
Já znám Tvé salaše a hory, doly,
já zřím Tvé luzné hvozdy, divné zmoly:
ta hluboká Tvá plesa, jezera,
tak vábná z jitra, za dne, z večera.
V Tvém péru skvosty hromadí se samy,
Ty brousiti je umíš v drahokamy.
20
Žij dlouho, blaze, Svému národu,
Svým duchem pomáhej mu k obrodu.
Chraň Bůh Tě strasti, nemoci a muky,
by šťastné péro nevzaly Ti z ruky;
dnes všeho lidu blahopřání slyš:
„Nám neúnavně pěj a mnoho piš!“
Ač pro zrak zhaslý stále v temnu sedím,
Tvým novým dílům v ústrety rád hledím;
zas brzy vděčný zor můj ocení
Tvou velevzácnou „Knihu Zjevení“.