XI.
PANU MARTINU CHUDOBOVI,
bohoslovci v Olomouci na Moravě.
Rozkvétá už roztomilý sad,
stromů má již víc než padesát;
statečně strom vedle stromu stojí
jako vojsko připravené k boji,
třpytící se sečnou střelnou zbroj
v zásobě jen mají pro pokoj.
Z nich ni jeden na boj nečekánečeká,
bouře však se nikdo neleká;
bouřný vítr stromem jenom klátí,
často jemu kořen nevyvrátí;
po vichřici strom svým kořenem
hlouběji se vrývá v kyprou zem.
Dostavil se teplý jarní čas,
ozývá se sadem pěvců hlas;
22
každý strom je květem pokryt celý,
divný chorál bzučí pilné včely;
příští sladké, zdravé ovoce
dnes už pestře stkví se na oce.
Vítám, Bratře, Tvého stromu květ,
barevný a krásný na pohled;
v řadě spolupěvců chrabře stojíš,
touhu po básních nám zvučně kojíš;
se soudruhy bohatýrsky stůj,
národ Svůj a Církev opěvuj!
Nemať Tebe závistivý křik,
v úctě má Tě věrný katolík;
příznivců k Vám na sta toužně hledí,
úkol Váš, že svatý, dobře vědí;
strom-li každý v půdě upne se,
ovoce jen živné ponese.