XIII.
PANU JANU JEŽKOVI,
professoru na c. k. vyšším real. gymn. na Vinohradech u Prahy.
Ty zříš, co v národě se děje,
a smutně hledíš na ty reje,
jež mnohý talent provádí
a výsledek mu nevadí.
Oh básně mohou býti vlasti
zlou radou, nebezpečnou pastí;
však to mu nejde do hlavy,
on hledá jen své oslavy.
Jak směle dobrý národ bouří.
když voňavkou mu z pekla kouří;
z té nelítostné zloby své
i bratra proti bratru štve.
Kdo autoritu Božskou boří,
chce národ ztopit v bědném moři;
on sám se zavčas ustraní
a živůtek svůj zachrání.
Jak hlučně jeho buben víří,
jím poštvaný lid řve a hýří,
on nadělá z nich otroků,
sám při hojném je obroku.
Ty, Bratře, vše to jasně vidíš,
a za také se pěvce stydíš!
Hle, katolických pěvců sbor
chce omezit ten hrozný mor.
O libuj sobě v zbožném kruhu
svých věrných bratří, statných druhů;
Ty mnohovážnou hřivnou Svou
jim podej ruku pomocnou.
25
Haj odhodlaně svatou víru,
by národ zase živ byl v míru,
by nastal opět spasný ruch,
Svou milost dá Vám věčný Bůh.
Tvá bohorodá krásná píseň
ať stírá hnusnou bludu plíseň,
Ty na Petrově skále stůj,
Svůj národ stále oblažuj.