XVIII.
PANU KARLU KOTROUŠOVI,
kaplanu v Merlíně v Čechách.
Spanilá skromnost z Tvých dopisů září,
obava sličná Ti jeví se v tváři,
básně Tvé vítané jádro i tvar
hlásá však patrný nadšení dar.
Pěkně jsi rozmnožil básníků řadu,
vezmi mé díky a bratrskou radu:
hřivnu Svou bedlivě na oku měj,
Církvi a národu oslavu pěj.
Málo Vás v nuceném pro víru bojiboji,
soudruhům podávej pravici Svoji;
nikým a ničím se nedávej mást,
statně jdi za heslem: „Církev a vlast.“
Aby náš národ žil ve blahém míru,
musíme zachovat spasnou mu víru;
bez ní by nejenom v záhubu těl,
ale i ve ztrátu duší svých spěl.
Mnoho je odpůrců smělých a slepých,
na odiv stavěných básniček lepých;
nátěrem mělkým však jejich je třpyt,
jimi se svádí jen nesoudný lid.
Bohu my zpívejme píseň svých díků,
statečných obhájců bude víc šiků;
kde který katolík vřadí se k Vám,
s Vámi by bojoval za trůn a chrám.
Spojuj Vás péro a slovo i skutek,
pomine brzo zas v národě smutek;
s Vámi je Pán Bůh a laik i kněz,
národ nám nezkazí nevěry běs.
30