XX.
PANU BRUNONU KYSELÉMU-SAUEROVI,
kapituláru Strahovskému, kaplanu v Jihlavě na Moravě.
Vlast vděčně zdávna na čety Tvých bratří,
těch svatých, slavných Norbertinů patří;
náš lid vždy o nich čte a mluví rád,
a chválí sobě „andělský“ ten řád.
I za dnů našich po veškerém světě
on zaskvívá se v libovonném květě;
on oblažuje i tu naši vlast
a mírní bludem působenou strast.
V tom valném počtu slavných Premonstrátů,
sbor pěvců cítil jména Tvého ztrátu – –
vždyť po několik pominulých let,
chtěl oněměti ten Tvůj zvučný ret.
Však díky Bohu, všem nám ku radosti
a jenom vášni k nechápané zlosti
již ozývá se novou silou zas
Tvůj bolně postrádaný, zpěvný hlas.
Hlas umělých, hlas bohorodých písní,
zas jme se hojit, co náš národ tísní;
Svým vzácným pérem slavíš Páně kříž,
a nejen chrámem lid zveš k němu blíž.
Tys prospěšně a moudře času užil
v Svém zátiší jsi Svoje síly tužil;
a nyní Církvi, lidu na radost
se objeví nám často drahý skvost.
Tě ocenit jen závistníci nechtí,
však Tebe spásný úmysl Tvůj šlechtí:
„Chci v práci klid mít, avšak brousím zbroj,
by kdo snad chtěl nám vnucovati boj!“
32
Viz odhodlané kolem sebe řady,
jak také znají váhu té Tvé rady!
Bůh dobrým pěvcům vždy je dobrotiv,
On s nimi Tebe milostivě živ!