XXI.
PANU FRANTIŠKU LEUBNEROVI,
duchovnímu správci ve Schwaderbachu v Čechách.
Ó, Ty znáš na nebi hezoučké hvězdy,
mají tam za noci úžasné sjezdy,
družka se ke družce laskavě tulí,
každá zná Tvůrcovu přesvatou vůli;
vzorně si všímají vytknutých cest,
Vševládci vzdávají chválu a čest.
Neznají závisti, nemají sporů,
žijí jak světice v nebeském sboru,
velká si maličké sestřičky všímá,
dává jí světlo své, je-li jí zima;
buď že se žlutě neb červeně skví,
všechny se vespolek laskavě ctí.
Vášnivý člověk jen bližního dusí,
pokorný pérem svým hájit se musí;
závistník za vzor má zbloudilou chátru,
světla a vzduchu on nepřeje bratru;
nežeň Ti, bratře můj, takový zjev
do hlavy nadšené vzbouřenou krev.
Důvěrně přidej se k nábožným druhům,
rozhodně přitul se k bratrským kruhům;
s nimi se ubírej statečným krokem,
k nebesům pozírej jiskrným okem;
33
polituj bláhových odpůrců los,
za ně se modli a Marii pros!
Pilně se vyhýbej strojené pasti,
nikdy se nelekej chystané strasti;
Pán Bůh sám ochrání věrné Své sluhy,
i když se vnucuje zápas jim tuhý;
rekovnou prací vždy v dobru se tuž,
písní Svou Církvi a národu služ!
Hřivna Tvá bohatá po vlasti všude,
Bůh to dá, zářiti, blažiti bude;
přinese každému věrnému Čechu
prospěšnou četbu a potřebnou těchu.
Svedeným blaživou víru zas vrať,
k tomu jen stříbrnou lyru Svou laď!