XXV.
PANU FERDINANDU MÍSTECKÉMU-PĚČKOVI,
kaplanu ve Vídni v Rakousích.
Buď vítán mi, můj Bratře drahý!
Tvé tváře posud neznám tahy,
však dávno cením hřivnu Tvou,
vímť, jak si ladíš lyru Svou.
Tvá poesie utěšená
jest v pravdě mila, drahocenna;
Ty pérem sličným zdobit znáš
ten roztomilý „Domov Náš“.
Jak jasně zlatí Tvoji lyru
Tvůj zápal pro přesvatou víru!
Jak mužně každý hlahol Tvůj
zná ctíti národ Tvůj i můj.
Měj bratrské, měj vřelé díky!
Dnes viz Své věrné společníky;
už nenaříkej: „Málo nás!“
Vždyť brzy bude více Vás!
Pěj za dne, i svit bledé luny
slyš ten Tvůj nástroj zlatostrunný;
vždy zaznívej Tvůj zvučný hlas,
vždy příhodný je na to čas.
Tvá něžná píseň sličně množí
jen chvála, čest a slávu Boží;
žij pro Církev a pro národ,
jim zpěv Tvůj vezdy bude vhod.
Jak rád Tě v kruhu pěvců vidím,
jak vděčně Tvoji přízeň klidím!
Ó, s nimi jdi a s nimi pěj,
již předem díky vlasti měj!
37