XXVIII.
PANU JANU NEČASOVI,
c. k. okresnímu soudci ve Vyškově na Moravě.
Zvláštní radost probudil mi v hrudi
mezi pěvci katolíky – – sudí.
Úkazem to mimořádným jest,
mimořádnou čerpám z něho čest.
Našim soudcům, hajitelům práva,
národem se mnohá chvála vzdává;
soudíť, v tom je nikdo nezlomí,
jak chce zákon, Bůh a svědomí.
Soudci Boha na zřeteli mají,
pravdu kdo má, tomu palmu dají;
pravda nesmí přijít k úrazu,
o tom já mám hojných důkazů.
Ale Tobě velkým darem Páně
nad to ještě vavřín zdobí skráně;
vavřín pravý, ne snad umělý,
v němž se škůdní pěvci zastkvěli.
Co Ti v hlavě osvícené žije,
šlechetné čím srdce srdce bije,
jeví také nadšený Tvůj zpěv,
odsuzuje bezbožecký řev.
Vděčně zřím Tě ve spanilém šiku
českých pěvců, věrných katolíků,
z nich si každý v duši heslo psal:
„Církev Páně, národ, Bůh a král.“
Nezapadne žádná Tvoje píseň,
léčit bude Tvou i bližních tíseň;
nezanikne svatý ideál,
jejž Ti věčný Bůh náš v duši dal.
40