XXIX.
PANU JANU NEČASOVI-ZÁHORSKÉMU,
kaplanu v Brankách na Moravě.
U nás všem se nejvíc líbí,
bez všeliké je-li chyby
krásná růže stolistá;
nad ni jenom Růže nová,
plná „Růže Sušilova,"
sličnější je do jista.
Ač je mladá, mnoho květu
našemu již dala světu,
ba i zralé ovoce;
a ta četa pěvců jarých,
následníků bratří starých,
množí se rok po roce.
„Sušilova vzácná Růže"
Církvi, vlasti dává muže,
kněze zbožné, statečné;
ti se k mistru svému vinou,
ze rtů zvučných jim se řinou
písně něžné, výtečné.
I Ty, mistru tomu k chvále
oslavuješ Boha, krále,
pěješ Svému národu;
oblažuj ho v Církvi Páně,
přispívej mu v každé ráně,
chraň ho všeho podvodu.
Dobrým pěvcům přeje nebe,
v kruhu jich rád vidím Tebe,
s nimi bratrsky se sluč,
s nimi kráčej, mužně zpívej,
Soluňany bratry vzývej,
slovem, zpěvem lid náš uč!
41