XXXIII.
PANU FRANTIŠKU RICHTROVI,
posluchači lékařství na českém vysokém učení v Praze,
rodem z Třeště na Moravě.
Dobrý soprán, alt a tenor, bas,
v duších našich budí milý žas;
čtverhlasů jich všech je zapotřebí,
sic, zpěv znatel nikdy nevelebí.
Každý hlasem, jaký dal mu Bůh,
oživuje srdce, vábí sluch;
ano, každého z nich znatel chválí,
lichý soud jej nikdy neošálí.
Osvoj Sobě kterýkoli hlas,
úsudek svůj vydá blízký čas;
mistra pěvce, Bratře, v Tobě tuším,
radost zjednáš spravedlivým duším.
45
Vděčně uzná katolický Čech,
národu že pěješ ve prospěch;
slyšíť Tvoji zlatostrunnou lyru,
jížto slavíš samospasnou víru.
Nevěrec a hrdopyška jen
za den noc má, za noc jasný den;
i z nich Tebou probudí se mnohý,
opustí své modly, mrtvé bohy.
Umlkne zas nelaskavý vzdor,
v libost vejde svorných pěvců sbor;
zbožných písní přítažlivé vnady,
rozmnoží ty Vaše jaré řady.
Sličnou písní buď a uč a bav,
všímej Sobě pobloudilých hlav,
básní něžnou, vážným slovem, vzorem
získáš duše zachvácené morem.
Nejen tělo hubí děsný mor,
také duši škodí hříšný vzdor;
moudrý lékař koná úřad stkvělý,
má-li s tělem duši na zřeteli.
Sřadí všude za šikem se šik,
aby vzdal Ti zasloužený dík.
Odplata Ti věčná bude dána
z milostivých rukou Soudce Pána.
46