XXXIV.
PANU JAROSLAVU ROUČKOVI,
bohoslovci v Praze.
„Ex intimo corde“ nám nadšeně zpívej,
tím duchem Svým na svět a na ráj se dívej,
rád zpytuj ten vezdejší života běh,
všem kajícím poskytuj potřebných těch.
Dnes za doby bouřné, kdy nábožnost klesla,
kdy záhubná nevěra hlavu svou vznesla;
je vítán a prospěšen národu zpěv,
jenž v útrobách svedených krotí zlou krev.
Víš dobře, že v Církvi jen národ je blahý,
že bídník jen krade mu víry skvost drahý;
Ty klenot ten národu statečně haj,
všem nevěrcům poraď: „Ó kaj se, ó kaj!“
Svým pérem nám nakresli: „Hřbitovní Stíny“,
by čtenář v čas poznával spáchané viny.
Včil něžnými písněmi vypravuj nám,
co ze rtů Tvých po roce uslyší chrám.
Již rozhodně přidej se ku pěvcům druhům,
v jich sboru pěj zvědavým čtenářů kruhům,
jim vítězným heslem jest: „Církev a vlast,“
i pýchou, ni závistí nedej se mást.
47