XXXVI.
PANU KARLU ST. SMUTNÉMU,
mladšímu učiteli ve Zběři v Čechách.
Smutně zní jen jméno Tvoje,
lyra Tvá zní vesele;
píseň plaší smutku roje,
pějí s Tebou andělé;
zbožně pěješ s mládeží,
pěstounu jak náleží.
Povděčně já k Tobě zírám
v řadách pěvců nadšených;
v přátelskou Tě náruč svírám,
raduji se z písní Tvých;
přemáhaje únavu
zpíváš Boží oslavu.
Vážnou hřivnu Tobě dává
dobrotivý Pán a Bůh;
šťasten komu zpěv Tvůj vkládá
v duši dobrou pilný sluch.
Ó, pěj zvučně mládeži,
ať se národ osvěží.
Piš nám moudře, piš nám krásně,
„Bůh a vlast“ Ti heslem buď;
katolické něžné básně
radostně jdou lidu v hruď;
písně Tvoje umělé
blaží také dospělé.
Čemu vážné slovo učí
žáky, žačky mladistvé,
tím ať i Tvá píseň zvučí
z hlubin celé duše Tvé;
za to vzdá Ti vřelý dík
věrný křesťan katolík.
49