XXXIX.
PANU JANU SVÁROVSÉMU,
kaplanu v Jiřetíně v Čechách.
Ve zdraví mnoho let blažených měj,
Bohu a národu oslavu pěj;
dělníků statečných potřebí jest,
rodinám chatek a hradů i měst;
krajané rodáci upřímní, tiší
zpěvy Tvé jadrné povděčně slyší.
Odkud jsi veliký ducha dar vzal?
Hospodin věčný tu hřivnu Ti dal,
abys Jej oslavil v národě Svém
a lid Svůj vystříhal v odboji zlém;
v odboji odporném zraku i sluchu,
v záhubném odboji zmatených duchů.
Slavným Ti heslem je posvátný kříž,
s lyrou Svou důvěrně k němu se bliž,
s něho jen spása jde národům všem,
co jich kdy živí a živila zem;
také náš národ Bůh na zemi živí,
u nás vždy činil kříž veliké divy.
Solunští bratří kříž hlásali nám,
v práci jim pomáhal Spasitel sám;
v národě vymíral pohanský blud,
zbohatnul křestem, kdo dosud byl chud;
nyní již národ náš přes tisíc roků
osvětu přijímá z Kristova boku.
A hle tu osvětu zas nám chtí vzít,
jako rak nazpátek máme prý jít!
Nazpátek máme jít do širé tmy,
pohany máme být, křesťané my!
Odejdi zpátečník s příšerou bledou,
odstup s tou nebohou, zmámenou vědou!
52
Chvála Ti, Bratře, že Svatý kříž znáš,
že Mu i písní Svou oslavu dáš!
Zvítězí Kristova síla a moc,
zapudí nevěry, šerednou noc.
„Církev a národ“ vždy naším buď heslem,
světlo ať zavládne v táboře kleslém.
Vážený Příteli, doufej a věz,
s Vámi že souhlasí kdekterý kněz;
každičký katolík uvítá Vás,
povděčně uslyší mužný Váš hlas;
naplňte horoucí sváděných tužbu,
statečně prokažte spasnou jim službu.