XLII.
PANU JOSEFU ŠORMOVI,
bohoslovci v Hradci Králové v Čechách.
Světci králi mučeníku,
panickému Václavu,
lidu svého milovníku,
pěješ zvučnou oslavu.
Tu Svou vážnou píseň sličnou
čerpal’s z duše národa;
hlásej s pílí ustavičnou,
kde je pravá svoboda.
55
Ano, jenom v Bohu Pánu
pravá rovnost, volnost jest;
Spasitel jen k nebes stánu
z blahé vlasti může vést.
Vítán buď nám, Pěvče mladý,
svorně v kruhů bratří Svých,
s nimi mužně vždy a všady
věsti zjev dnů blažených.
Slovem rázným, písní svěží
na vinici Páně vstup;
za příkladem starších kněží,
nedej národ vlkům v lup.
Horoucně kříž Páně třímej,
on Ti silným heslem buď;
mládeže si pilně všímej,
otcovskou k ní nakloň hruď.
Věrný přítel Tobě věstí
nerušený mír a klid;
nemine Tě pravé štěstí,
dobrý lid Tě bude ctít.
Druhům pěvcům podej rukuruku,
s nimi poj Svůj zvučný zpěv;
statně kráčej beze hluku,
nemať Tebe soků řev!
56