XLVIII. PANU JANU VONDRÁŠKOVI, bohoslovci, jáhnu v Praze.

Beneš Metod Kulda

XLVIII.
PANU JANU VONDRÁŠKOVI,
bohoslovci, jáhnu v Praze.

Buď nám vítán, pěvče mladý, chválíme Tvých básní vnady; horníka nám kreslíš jemně ve hlubokém dolu temně; horník zbožným byl a jest, zasloužená buď mu čest! Nežli sjede v nebezpečí, na kolenou vroucně klečí, s rodinou se vřele loučí, ji i sebe doporoučí Bohu, Boží Mateři, a jde klidně ze dveří. Mnohý sbírá drahé kovy, podobá se horníkovi, hlodá jich a snažně sbírá, ale duše jeho zmírá; výhradně své tělo jen na oku má den co den. Nedbá na svou drahou duši, směle bližním pokoj ruší; nedá žít mu v blahém míru, rve mu z hrudi blahou víru; nalézá svou útěchu v zisku, v časném prospěchu. Tobě, Bratře, Bůh dal záhy hřivnu zlatou, kov to drahý; dána Tobě jasná víra, která duchem v nebe zírá; dán Ti bystrý ducha hled, nepoutaných křídel vzlet. 63 Harfa zlatá Tobě dána na oslavu nebes Pána, dána Tobě zvučná píseň, abys pudil bližních tíseň; naladěnou harfu měj, Bohu ke cti slavně pěj! Značná řada pěvců bratří blahým okem na Tě patří, bratrskou jim podej ruku, kráčej s nimi za souzvuku; měj vždy vedle hrudi hruď, pěvcem Církvi, vlasti buď!

Kniha Díkůvzdání (1895)
Autor Beneš Metod Kulda