L.
PANU PROKOPU ZALETĚLOVI-FABIÁNOVI,
knězi na dočasném odpočinku ve Křtěnově v Čechách.
Co Ti anděl strážce vnuká,
píše Tvoje levá ruka;
pravice Své těžkou ránu
obět dáváš Bohu Pánu;
On Ti bolnou ránu zhoj
pro vnucený Církvi boj.
Protiví se Hospodinu
četa zpupných vlasti synů;
aby národ nežil v míru,
ruší jeho spasnou víru;
rouhavý jich slyše ret,
zaplakal by zbožný děd.
Proč se ruší bratru shoda?
Škoda cenných hřiven, škoda!
Nepojí nás národ jeden?
Proč má býti různě veden?
Zdrojem sporu pýcha jest,
vlastní prospěch, vlastní čest.
Jednotlivce v času proudu
povolá Bůh k Svému soudu;
národ po Vás zbude celý –
Nezkazí ho odboj smělý?
Velký Bože, Ty ho chraň,
anděl Tvůj ho v bouři braň!
66
Bratře, měj i Ty ho v oku,
modlitbou se stav mu k boku;
v nebezpečí tisícerém
uhlazeným haj ho pérem;
strážně vedle něho stůj,
nepřátely odpuzuj.
V jakémkoli s nimi sporu
oporu máš v pěvců sboru;
v každé obnovené půtce
kráčej s nimi ruku v ruce,
Bůh Ti k tomu síly dej,
Jemu ke cti vroucně pěj.
67