Střídmý nápoj, zdravé jídlo,
suché, čisté, zdravé bydlo,
vyvol sobě za pravidlo.
Na uzdě měj křehké tělo,
aby nijak nezbujnělo;
na vášně své pozor dej,
každou ve své moci měj.
Za kořalku peněz škoda,
máš-Ii žízeň, dobra voda;
jen když lékař radí tobě,
málo líhu dovol sobě;
jindy zhusta alkohol
v domě plodí trud a bol;
ale muže kořalkáře
nikdy neměj za lékaře.
Chleba skýva, pohár piva
v zápětí tvář zdravou mívá;
avšak více pohárů
z tváře tropí nešvaru.
Po vínečku pivo vadí,
po pivě se víno radí;
obého však, to se ví,
málo jen a málokdy.
Kdo chce zdráv a dlouho žít,
musí střídmě jíst a pít.
Moudré té lékařů rady
všímej si každý muž mladý.
Střídmost-li za mládí zírá ti s tváří,
budeš mít zdravé a radostné stáří.
Mladým nejlíp voda svědčí,
nevede je v nebezpečí.
Nestřídmost a lenost ruší
zdraví v těle, radost v duši
Člověk-li nestřídmě jídá a pije,
rychle a tudíž jen nedlouho žije.
Komu bez sklenky se stýská,
tomu hrobník kyne z blízka.
I sám lékař sobě škodí,
často-li svůj jazyk brodí.
Přestaň jíst a píti, když ti nejlíp chutná,
potom nepokárá choroba tě rmutná.
Pořekadlo moudré praví:
„Pozor dávej na své zdraví!“
Dobrou radu dám ti dnes:
„Nepřepij se, nepřejez!“
Člověk jí a pije, aby žil,
nežije však, aby jedl, pil.
Žaludek-li jídlem přetížíš,
pod němou tvář sebe ponížíš;
z toho míti můžeš chorobu,
která klestí cestu ke hrobu.
I to nerozumné zvíře
žije vždy jen ve své míře.
Chceš-li zdráv a dlouho žít,
nikdy nejez, jsi-li syt.
Lépe trochu hladu míti,
nežli mnoho jísti, píti;
kdo víc pije nebo jí,
nepokojně v noci spí;
a kdo nemá klidný sen,
nepokojný má i den.
Kdo víc pije, než chce žízeň,
připravuje sobě trýzeň.
Spánek práci přiměřený
každému je drahocenný.
Tělu duch ať moudře vládne,
sice duch i tělo vadne.
Duch a tělo někdy škodí sobě,
ale též se podporuje v mdlobě.
Přísloví staré velmi dobře praví:
„Čistota těla poloviční zdraví!“
Vody nám Pán Bůh všude dosti dal,
aby jí člověk moudře užíval;
tělo i prádlo může čisté být,
špinou se nikdo nemá dlouho krýt.
Na ptáka každý ať se podívá,
kolikrát za den on se umývá;
zvířátko každé čistotu chce mít,
ve špíně jemu nevolno je žít.
Doutník-li už kouří jinoch kluk,
otravuje sobě krev a tuk;
nejen tělo jeho slábne,
s tělem spolu duše chábne,
kazívá si zhusta zrak.
V ústech-li se jemu stala
nějak rána dosti malá,
nikotinem živne rak!
Mladý kuřák bývá jako chrt,
z mladých očí už mu kouká smrt;
div-li, Morana že ve hrob klidí
za dnů našich tolik mladých lidí?
Kdybys, jak ti doutník sluší, viděl,
za sebe bys do duše se styděl;
mnohá zkušenost nám hlasně praví:
„Doutník kazí kapsu, zrak i zdraví.“
Svatá Boží vůle odvěká
z hlíny učinila člověka;
proto tělo naše, má-li žíti,
ze země svůj pokrm musí míti:
V tělo nám Bůh vdechnul duši,
proto z Boba žít jí sluší,
pravda zjevená a tělo Páně
živí duši jdoucí k nebes bráně.