Znělky.

Vilém Ambrož

Divě moře vlnobitné hučí, vln se spousta věží ku nebesku s miliony hromných bouře vřesků z jícnu, z něhož bol a hoře pučí. Kolem loďky slabé vichr skučí, mnoho zakvílí tu z loďky stesků, veslařů však sbor – aj – v bouři, v blesku v divém ve jásotu jenom hlučí. Vlasti, ty’s ta loďka, v nížto kvílí národ ubohý; to děsné moře svět jest, jenž tě v propasť vrhnouť pílí. Synů tvých však mnozí – jaké hoře! nevěrou ti utlumují síly, ku zkáze ti jsou, ne ku podpoře. – Ještě nezhojeny rány tvoje, od cizinců jaké’s zakusila, by však síla tvá se udusila, nové vypryšťují bolů zdroje. Vrhnou na tebe se běsné roje, nutí tě, bys jedu kalich pila, bez Boha bys ve nevěře žila, smrtící bys podstoupila boje. Drzou rukou chrám se przní Boha, v lichou čáka osvětu se klade, svatyně tvé drzá šlape noha. Svléci národ chtíce z náboženství mamem ničí tělo jeho mladé – či blud života je rukojemství? – Zardiž ty se, mladá Čechie, národ svůj že vodíš ve strasti! Za tvé činy, věř, že ve vlasti žádný se ti věnec nevije! Národa kdo víru rozryje, kal kdo hází čisté ve slasti, kdo se v bludné kochá propasti – toho pro vlasť srdce nebije. Pravou vštěpuj v srdce osvětu, s Bohem opírej se o rozum, do vyšších ho vodiž do světů; tam mu pravá kyne svoboda, ztad mu jenom kvete krása, um, ztad mu plyne bláhy lahoda! – Ondy co jsem ve snu strašném zíral? – S hory vysoké jsem smutným okem za šumícím hleděl řeky tokem; bol mi mocně srdce v hrudi svíral. Ha! tu přede mnou se tábor rozestíral, rozložil se v dolu ve hlubokém, otravným se řeka stala mokem, moky hltavě sbor vzteklic sžíral. Z lític očí vášní proud se blýskal – nikdo hrozný hled ten nevylíčí – mrazem stydnul jsem, kdy sbor ten výskal. Na to sbory ke mně hovořily: „Aj, vždyť my jsme národ holubičí, osvícenci jen – nás zpotvořili!“ –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

207. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Ferdinand Tomek)
  2. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  3. 100. Slávo vlasti! Otče Tómo Štítný! (František Sušil)
  4. Proslov. (Beneš Metod Kulda)
  5. Svorný duch. (Václav Šolc)
  6. Bez Boha. (Vilém Ambrož)
  7. XXII. PANU KARLU LUTINOVU-DOSTÁLOVI, kaplanu ve Wiesenbergu na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  8. Zjevení Boží. (Beneš Metod Kulda)
  9. Salvatorův obraz v Chrudimi. (František Kyselý)
  10. Kdož dá dosti vody mému oku, (František Sušil)