Kdož dá dosti vody mému oku,

František Sušil

Kdož dá dosti vody mému oku, Abych hořce splakal pro tu škodu, Jenž vzdy blíže k mému pronárodu Rozšiřuje v divokém se kroku? Taká hlíza – druže našich soků – Národům se vtírá ku provodu, Když zabředše v kalném mátoh brodu Klopotají k zkázy věčné toku. A proč prouze slzy mé se roní, Jestiť nemoudrota mudrochů, Jenž se po té hlíze rykem honí. Vím již teď, jak mohly Molochu Matky – divější všech divochů – Děti dávať v době podzákonní.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

nevěrec, katolík, věrec, nevěra, bližní, národovec, blud, církev, kazit, odrodilec

613. báseň z celkových 640

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Labe. (Karel Alois Vinařický)
  2. Znělky. (Vilém Ambrož)
  3. Rozhled. (Beneš Metod Kulda)
  4. báseň bez názvu (Ferdinand Tomek)
  5. Krocan a mudrák. (Beneš Metod Kulda)
  6. I (Vojtěch Pakosta)
  7. XXIV. Na rybník v poli (Adolf Heyduk)
  8. 159. O můj trude, želuhodný blude! (František Sušil)
  9. VEČER (Růžena Jesenská)
  10. KRAJINA V DUŠI. (Sigismund Bouška)