Líhoviny.
Kdo si mírně přeje piva,
tomu se to dobře zpívá;
za pálenku groše škoda,
lepší čerstvá, dobrá voda.
Kdo se chytá pálenky,
brzo prodá koženky:
doba strasti, bolu, žalu
přivalí se na kořalu;
kořalka zlé věci kutí,
šelma, kdo tě do ní nutí;
uvažujuvažuj, proč chytrý žid
pálenku svou nechce pít.
Kořalka je škodliva,
hlupec na ni chodívá.
V kořalce kdo groše klopí,
v bryndě zdravý rozum topí.
Kořalkou se volek opil,
a hned směšné kousky tropil,
ale potom pozor dal,
kořalce se vyhýbal;
58
jenom člověk, blbý troup,
do opilství klesá hloub;
ani vůl ho nepoučí,
leda v tom, že za ním bučí.
Nejhroznější žal a bol
za sebou má alkohol.
Pálenku-li pije žena,
často štěká jako fena,
časem leží jako měch
jiným lidem na posměch;
oči má jak za dne výr,
počíná si jako štír.
Chceš-li býti hodnou matkou,
nepij hořkou ani sladkou.
Nekaz kořalkou své děti,
sic tě budou brzo kleti.
Kořaleční pobuda
učiněná obluda.
Opilce kdo vyléčí,
zásluhu má největší;
vyléčí-li kdo se sám,
tomu velkou chválu vzdám.
Chlebíčka kus, pohár piva
růžově se s tváří divá;
ale škodná kořalka
jako zvadlá fialka.
Zdravá barva lidem v tváři
kořalkou se rychle maří.
Sejdeš-Ii se s kořalou,
spatříš tvářnost ospalou,
dělá z něho šereda
bručivého medvěda.
59
Dává-li kdo dětem líh,
ubožáky činí z nich.
Z kořalky máš chorobu,
kráčíš rychle ku hrobu.
Otče, matko, chraň se líhu,
nechceš-li mít chorob tíhu.
Líhem-li své pojíš děti,
budou stále churavěti.
Milovníkům kořalek
nepomáhá žádný lék.
Nerozumní kořalkáři
statek, tělo, duši maří.
Pijan u Boha má hřích,
u lidí pak žel neb smích.
Líhovina rudá, šedá,
pijanovi zdraví nedá,
vizte, jeho tvář je bledá.
Pijanova neplecha,
radost v domě nenechá.
Kdo rád pije líhovinu,
způsobí si opuchlinu.
Pijan tak se blbě chová
jako ve dne noční sova.
Opilec pobuda, nerudá, ostuda,
Opilce-li dítě vidí,
v nevinné se duši stydí.
Žena-li v bytu svém kořalku mívá,
nadarmo před lidmi bídu svou skrývá;
z očí jí mžouravých nepěkně kouká,
někdy i ze rtů jak sova jí houká.
Šeredně sluší tvář opilce muži,
opilá žena je hnijící růží.
60
Všeho druhu líhoviny,
nosí bídu do rodiny;
kořalky se pilně chraň,
za ni platíš ďáblu daň;
on ti za daň blaho ruší,
brzo chce mít tvoji duši,
Za kořalku peněz škoda,
máš-li žízeňžízeň, dobrá voda.
Ten kdo kořalku ti chválí,
nerozumně tebe šálí;
řekni mu: „Pij si ji sám,
já tu morovinu znám.“
Kořalka, byť jako med,
v žaludku se mění v jed.
Matonoh.
Matonoh.
Kořalka že nesílí,
důkazem je opilý;
cestou zle se trmácí,
pro slabost se potácí;
směšným bývá velice,
téměř jako opice;
pohybuje se jen stěží,
někdy padne, v blátě leží,
medvědími hlaholy
hloupé věci blábolí.
Pomoz ubožáku tomu,
dá-li se ti, veď ho domů;
nedá-li se, byť i v noci,
svolej muže ku pomoci;
kdybys ho tam pominul,
snad by bídné zahynul.
61
Komu líhoviny voní,
zhusta pozdě bycha a honí;
výdělkem si hrdlo spláchne,
a byt jeho nouzi páchne.
Nač ti kořalky je třeba,
rodina-li nemá chleba?
Pijan, lenoch, nezdara,
o děti se nestará.
Koho peníz v kapse píchá,
v nedostatku často vzdýchá.
Opilec jak sůva čumí,
ani sobě nerozumí;
pro smích všemu okolí
hloupé řeči blábolí.
Kořalkáři, styď se, styď,
od moudrých se lidí kliď!
Kořalka prý hřeje, sílí;
proč se pijan k zemi chýlí,
ba i klesá každou chvíli?
Brynda ta jej oslabuje,
ba i krev mu otravuje;
odtud jeho tvář je bledá,
začasté i žlutá, šedá.
Kořalečnou morovinou
rok co rok sta lidí hynou.
Pálenka, ať rudá, šedá,
lidem moudře žiti nedá!
Komu líhovina voní,
dřív než má, se ve hrob kloní.
V kořalce kdo rozum topí,
mnoho špatných věcí tropí.
62
Kdo se chytí rosolkyrosolky,
hyne volky nevolky.
Travičkou se matka stává,
kořalku-li dětem dává.
Blahu svému rozuměj,
líhovině výhost dej;
není-li jen pouhým lékem,
jistě čertovým je mlékem.
Kdo tě do kořalky nutí,
osudnou hru s tebou kutí.