ELEKTRIKA
V DOBĚ NYNĚJŠÍ TMY,
ČILI
PRAVIDLA MOUDROSTI.
Sepsal
BENEŠ METHOD KULDA,
kanovník Vyšehradský, kněz jubilár.
V PRAZE 1897.
Tiskem B. Stýbla. – Nákladem vlastním.
[1]
Světlo světa (Jan 8 12.).
V národě šiř dobrý tisk naproti otravě tiskem;
pravda potírej lež, nič blud a hřích v rodinách.
Tímto bojem jen umenšíš strasti a bídu ve vlasti;
národ bezpečným v nástraze zlé učiníš,
Světlo to obzářuj všelikou vážnou snahu lidskou;
tak věda, též umění, prospěje národu vždy;
sic, věru poskvrníš sličné jmeno Musy a Umky;
věz, že se jen bludní tak chovají pohané.
[2]
Odůvodnění názvu knihy této.
Na sta písemných příznivých posudků dostalo se veršovaným spisům mým, za kteréž vzdávám vřelé díky své. Uznání prací těch bylo mi pobídkou ku sepsání knihy, kterouž podávám do rukou svých velectěných příznivců. Dne 24. února 1897 objednal sobě mé „Legendy“ mně osobně neznámý pan Jan Kozel, strážník na Severní dráze císaře Ferdinanda v Brně, a připsal na kupon pošt. poukázky tento posudek díla toho: „Legendy jsou nově vynalezenou elektrikou v době nynější tmy.“ Z posudku toho vzal jsem název knihy této. Rukopis napovídaný a pomocným pérem shotovený zaslal jsem svému příteli, veledůstojnému pánu Janu Halouzkovi, faráři v Rešově na Moravě, aby jej laskavě přečísti ráčil. Pan farář, obětavý životopisec buditelů národa Českého na Moravě z družiny Sušilovy, vyhověl přání mému, vrátil mi bedlivě prozkoumaný rukopis dne 4. června t. r. a napsal v listě současném mimo jiné příznivé posouzení slova tato : „Z veršů těch mluví důkladná znalost života lidu našeho... Jak trefně poukazováno ku ctnostem a hříchům lidu našeho! „Pravidla moudrosti“ jsou Vade mecum – lidu našemu! Přesvědčující pravdy vyjádřeny jsou
[3]
lehkým, svěžím veršem prostonárodním, vyvěrajícím z hlubokého a nevyčerpatelného zřídla bohatých vědomostí Vašnostiných. Jsem o tom cele přesvědčen, že dílo toto brzo rozebráno bude!... Nedočkavě očekávati budeme vzácný spis ten!... Zdař Bůh!“
Kéž by posudek tento setkal se také s hojným souhlasem po vlastech našich. Přání jmenovaného pana faráře ovšem za poměrů časových naplniti se může jenom za pomoci Boží příznivým doporučováním spisu toho směřujícího výhradně toliko ku časnému i věčnému blahu národa našeho na scestí štvaného.
Za doporučování to uctivě žádám pravé přátely národa.
Na Vyšehradě, v den sv. Cyrilla a Methoděje 1897.
B. M. Kulda.
4
Pobožnost jest ke všemu užitečna.
(Tim. 4,7.)
Moudrosti počátkem .Boží jest bázeň,
(Sir. 1,16.)
jenom z ní vyrůstá blaživá kázeň;
bez Boha, bez kázně blaženě žíť
může jen nemoudrý blázínek chtíť.
Věčný Otec, Syn a Duch
nerozdílný jeden Bůh;
slavme, lidé myslící,
nejsvětější Trojici.
Kde se v domě chválí Bůh,
tam je šťastných lidí kruh;
panuje tam sama ctnost,
vyhoštěna každá zlost.
Buď rychlým k práci, rychlým k jídlu,
jen tak žít budeš v dobrém bydlu;
však před jídlem i před prací
ať duch se k Bohu obrací.
Kdo se rouhá věcem svatým,
ten jest hadem, jedovatým;
opatrně se ho straň,
před záhubou duši chraň.
S druhem zbožným rád se spoj,
s ním se nikdy nerozdvoj.
[5]
Bezbožného čeledína
chraň se víc než zloděje;
zbaví tobě dceru, syna
svaté víry, naděje;
čeledína nábožného
važ si jako syna svého.
Bratře, sestro, v Boha pevně věř,
Bůh jak velí, řeči, skutky měř,
nechovej se jako divá zvěř.
Ne kdo pouze říká: „Pane, Pane,“
dědicem se slávy rajské stane,
ale ten, kdo z hlubin srdce svého,svého
činí vůli Otce nebeského.
Jenom rozum chorý
dělá Bohu vzdory.
Nevěříš-li Bohu,
jak ti věřit mohu?
O svatou-li věc nám běží,
osoba ať stranou leží.
Kam tě Bůh povolal, tam vždy rád stůj;
spasný tam vyměřen úkol je tvůj.
Začátek a konec všeho:
Bůh a svatá vůle Jeho;
vůli Boží církev zná,
bezpečnou ti zprávu dá.
Znáš-li světců příklady,
zapudíš zlé úklady;
ctitele jich obrazů
zbavuje Bůh úrazů.
„Všeho do času,
Pán Bůh na věky,“
6
straň se zápasu,
pro zlé nevděky
přijdou na váhy,
bez tvé námahy.
Ty co tajně kuješ,
mníš, že nikdo neví?
Chybně rozumuješ,
Pán Bůh všecko zjeví!
Hodinou kajicně ztrávenou
věčnost lze nabýti blaženou.
Svatá Maří Magdalena,
po veškerém světě ctěná,
byla velkou hříšnicí,
a jest přece světicí;
poznalať, že v Církvi Krista
spása jistá se jí chystá.
O ctnost-li svou duši zloupíš,
lacino si peklo koupíš.
Žiješ-li jak zvíře bez víry,
rychle zalez někam do díry!
Statečným bojem jsi mohl mít nebe,
ty jsi však zbaběle zaprodal sebe;
nyní hned zmužile počni se káti,
pak se ti ztracená svoboda vrátí.
Dávej si podrývat zbožnost a víru,
brzičko octneš se v chomáči štírůštírů,
veta je po štěstí, blahu a míru.
Buď zbožným jako otec tvůj a děd
a vnikni v jádro bohumilých věd,
bys v nevěrecké tmářství nepoklesl,
a ovoce jen dobrých skutků nesl.
7
Ten, kdo není Bohu věrný,
zajisté má záměr černý;
k takému se nesmíš vinout,
nechceš-li s ním spolu zhynout.
Zázračná ta světa krása
všemohoucnost Boží hlásá;
v Boha-li kdo nevěří,
čím se duch v něm vyšeří?
Jasnou pravdu tobě chystá
silná víra v Boha Krista.
O Boha-li málo dbáš,
neříkej, že rozum máš;
jenom pomatené hlavy
s zvěří na roveň se staví.
Rozumným že tvorem sluješ,
za to Bohu neděkuješ?
S Božími si tvory hráš,
Stvořitele nepoznáš?
Tím-li sobě život sladíš,
k opicím-li sebe řadíš?
Kdyby op též duši měl,
více by ti pověděl!
Kam vás pošlu ubožáky?
Do vsi mezi hodné žáky!
Kdo chrám Páně zanedbává,
člověkem se bídným stává.
Nevzývaný, neprošený,
Bůh-li dát má dar ti cenný?
Modliti se nepřestávej,
Bohu čest a chválu vzdávej.
Stále nám něčeho potřebí,
všeho dost Pán Bůh má na nebi.
8
Před Bohem všickni jsme chudobni,
všichni jsme žebrákům podobni.
V Písmě máme přikázání:
„Modlete se bez přestání!“
Na Boha vždy pamatujme,
práci svou mu obětujme;
modlitbou též práce jest,
Bohu díky, chvála čest!
Pracuješ-li bez Boha,
radost tvá je nemnohá;
pracuj třeba bez oddechu,
práce tvá jest bez prospěchu,
Bohu-li ji v oběť nedáš,
a jen vlastní chválu hledáš.
Boháči i chudáci,
bez Boha jsou bídáci.
Lenost, zloba, prosté klení,
ku prospěchu lidem Není.
Modlitba a zbožná píseň,
zapuzuje každou tíseň;
odstupuje únava,
mysl dobrá zůstává.
Blažen, kdo se k pravdě hlásí:
„Mimo Krista není spásy!“
Blaha, spásy marně hledá,
Kdokdo se Kristem vésti nedá.
Proč jsi smutna, duše moje,
útěchy-li neznáš zdroje?
Děsí-li tě zemský ruch,
víš, kde sídlí věčný Bůh.
Těm jen možno blahou svornost míti,
jimžto slunce pravdy Boží svítí;
9
bez Boha jest rozum lidský krátek,
odtud všechen mezi lidmi zmatek.
Snadno mýlí se, kdo nepřiloží
k řeči, k skutkům loket pravdy Boží.
Chceš-li míti život skvělý,
čiň, co Církev Boží velí;
v Církvi žije Kristus Pán,
On nám chystá v nebi stán.
Proti Církvi zhoubný ruch
podněcuje satan duch,
od Církve kdo odbočí,
zlému duchu otročí;
u běsa kdo spasu hledá,
tomu běda, třikrát běda.
Věrný křesťan raduje se,
bližnínu-li radost nese;
ví, že rázem radost trojí
Bohu, jemu, sobě strojí.
Jak zní naše úloha?
„Všechno čiň jen pro Boha!“
Věrně stůj v svém povolání,
Bůh ti dá Své požehnání!
Z pravých dějin vlasti zvíš,
že ji spasil vždy jen kříž.
Zlopověstná nevěra –
mátoha a příšera.
Bližnímu co člověk schystá,
tím se dotýká i Krista;
Kristus přísně soudit bude
velmože i lidi chudé.
Svatý Zákon Boží velí:
„Lásku měj i k nepříteli“;
10
smířlivě se k němu měj,
upřímně mu odpouštěj;
zbav se hněvu všeho,
získáš duši jeho.
Buší-li kdo do tebe
za svým hříšným zlozvykem
pomlouvačným jazykem,
rozpomeň se na nebe.
Zloba jen a blbost pouhá
Bohu se a Církvi rouhá;
kazí pravou svobodu
ubohému národu.
Nadarmo se, mudráci,
rozoumek váš trmácí.
„Že nejsi teplý ani chladný,
než vlažný jen, a nejvýš vadný,
že nechceš věrou ve mně růst,
já vyvrhnu tě ze Svých úst.“
Střídmé jídlo, mírné pití,
to je těla živobytí.
Duše také musí žít,
chce svůj pokrm, nápoj mít;
Kristus, aby živil tebe,
za pokrm dal tobě Sebe.
Duše nikdy zdráva není,
bez Boha a bez Zjevení.
„Co rozoumek rozumných nevolí zřít,
to konává prostinký dítěcí cit.“
Kdo ku pravdě zjevené kloní svůj sluch,
jen tomu dá světlo Své přesvatý Duch.
Chceš-li vzdělat přikázanou líchu,
vymyť z duše nekřesťanskou pýchu;
11
tam se půda dobře rozorá,
pluh kde táhne pravá pokora;
Bohu pýcha vždy je odporná,
mila jest Mu mysl pokorná.
Neoslavuj ničím sebe,
slav jen Boha, hledej nebe;
k Bohu, k nebi krok jdi tvůj,
k Bohu veď i národ svůj;
tak jen dobrá tvoje snaha
zde i věčně dojde blaha.
Nenalezne nikdo nebe,
hledá-li jen všude sebe;
čest a slávu Boží hledej,
v tom se nikým mýlit nedej!
Nikdy nejsme na tom světě sami,
Bůh se dívá všemi hvězdičkami.
Nevěra.
Nevěra.
Čím víc hříchy nevěry se množí,
tím víc rostou přísné tresty Boží!
Pomatených lidí mělké hlavy
Církvi Boží na odpor se staví.
Mnohou škodu činí oheň, voda,
z nevěry jde mnohem větší škoda.
Jenom člověk plný pýchy,
haní ctnosti, chválí hříchy.
Člověk veden nevěreckým vzdorem,
činí sebe nerozumným tvorem.
Kdo svou vůli s Boží vůlí spojí,
vždy má naplněnou vůli svoji.
12
Láska k národu a vlasti.
Láska k národu a vlasti.
Nemá-li kdo lásky k národu,
živ jest jemu jenom na škodu.
Nectí-li kdo mrav a jazyk dědů,
v rozumu svém prašpatnou má vědu.
Znej a konej zbožných otců víru,
nebo kliď se v doupě netopýrů.
Heslo: „Národ, Bůh a Král“
otec můj mi odevzdal.
Koho blaží karban, chlast,
nemiluje Boha vlast.
Heslem tvým buď: „Bůh a vlast,“
v tom se nikdy nedej mást.
Věz, jak zní křesťanská úloha:
„Bližního v lásce měj pro Boha!“
Nade všecko Boha miluj,
bližního pak jako sebe;
s cesty té se neuchyluj,
tak si zabezpečíš nebe!
Kdo mrav dobrý, ctnosti kazí,
bližním cestu hříšnou razí;
říkejte mu dareba,
jiných jmen mu netřeba;
názvem tím snad přijde k sobě,
nezahyne ve své zlobě.
Ctít-li bude cizince
ten, kdo nectí našince?
Nikdo národ neubije,
dokud jazyk jeho žije.
Klidné stáří.
Klidné stáří.
„Proti věku není léku,“
nijak smrti neuteku;
13
co mám dělat, dobře vím,
svátostmi se připravím.
Josef s Marjí buďte se mnou,
osvěcujte cestu temnou;
veďte duši v jasnou říši
k Bohu Soudci, ku Ježíši!
„Mladost,Mladost radost,“ říkává se;
řeč ta s pravdou srovnává se,
pokud v duši za mladosti
těžký hřích se neuhostí.
Nepodvratně v Boha věř,
každý krok svůj pravdou měř;
takým buď tvůj život celý,
jak ti Církev Páně velí.
Pravdu svatou Církev hlásá,
v Církvi blaho, v Církvi spása;
zbožná kniha; slovo Boží
pravé blaho denně množí.
Vizte Církve protivníky
po různu neb celé šiky;
hnusné jejich lži a skutky
plodí hádky, vřavy, půtky;
darmo hledáš u té chásky
ku bližnímu pravé lásky.
Co má vzejít národu
ze zloby a podvodu?
Bloudícímu.
Bloudícímu.
Člověče, vždyť rozum máš,
nebuď slep a nebuď hluch,
poučiti-li se dáš,
osvítí tě věčný Bůh;
14
sice s blahem svým se mineš,
zde i na věčnosti zhyneš.
Čiň, co Kristus káže tobě,
nesetrvej v hříšné mdlobě.
Pán Bůh všechno všude vidí,
Boha nikdo neošidí.
Co se ve tvé mysli mihne,
Bohu ihned známo jest;
za čin každý tebe stihne
milá odplata neb trest;
vždy a všude, ve dne, v noci,
Bůh má tebe ve Své moci.
Desatero přikázání
spravedlivý Bůh nám dal;
hříšník dej se na pokání,
by zas na milost jej vzal.
Člověk křivdy utrpěné
velmi těžko zapomíná;
Pán Bůh viny napravené
nikdy více nevzpomíná;
dokonalá náprava
ve zpovědi nastává.
Nevěrců má každá doba,
pekelná z nich mluví zloba.
Kam se nesou jejich snahy?
Hubí vlasti život blahý!
Rodiny a národ souží,
při tom lhou, že vlasti slouží;
proti pravdě řvou a štěkají,
jak zlý duch se kříže lekají.
15
Co nám blaží tělo, duši,
darem Božím zváti sluší;
pravou cenu každé snahy
objeví nám soudní váhy.
Rouhači do ucha.
Rouhači do ucha.
Přítelíčku, slyš a vtip se,
přestaň plkat, nebo syp se;
jinak-li se tobě zdá,
také dobře, půjdu já.
Komu víra v duši zmírá,
často s oka slzu stírá.
Živá víra v Boha Krista
lidem pravé blaho chystá.
Kdo dá výhost svaté víře,
bude žíti jako zvíře.
Věčný Bože na nebi,
Ty znáš moje potřeby;
pro zásluhy Jezu Krista
milost Tvá mi bude jistá.
Chceš-li míti život blahý,
zasvěť Bohu všechny snahy.
S lidmi zbožnými se spřízni,
tak se vyhneš mnohé trýzni.
Nevědomost, zloba pouhá
zjeveným se pravdám rouhá!
V Kristu plná jasnota,
mimo Krista temnota;
učenci i neučení
bloudí, jsou-li bez Zjevení;
o tom důkaz účinný
mají lidstva dějiny.
16
Činná láska ku bližnímu.
Bližnímu vždy dobře čiň,
s každým díkem rád se miň;
Bůh ti splatí bohatou
za zásluhy odplatou.
Zvláště nuzné starce, děti,
mívej vezdy na paměti,
pokud sami prací svou
živiti se nemohou.
K žebrákovi, starci spěš,
máš-li, dej mu, čeho třeba,
halíř, zemák nebo chleba,
a jej zbožným slovem těš;
lesklá slza v oku starém
bude tobě vzácným darem.
To, co si utrhneš od vlastních úst,
a tak si uložíš prospěšný půst,
svému-li hladnému bližnímu dáš,
v nebesích na úrok složeno máš.
Máš-li málo, z mála dej,
na vděk lidský nečekej;
Bůh tvou dobrou vůli zná,
odplatu On tobě dá.
Každé vděčné „zaplať Bůh“
zmenší tobě hříšný dluh.
Žebrákovo děkování
volá na tě požehnání.
Více blaží dary dávat,
než je od svých bližních brávat.
17
Almužny-li rychle dáš,
zásluhu tam dvojí máš.
Zapuď bližním hlad a žízeň,
rozmnožíš si Boží přízeň.
Vděčná slza žebrákova
drahou perlu v sobě chová;
a ta v nebi u trůnu
okrášlí tvou korunu.
Co dáš z lásky v ruce chudé,
ku prospěchu tobě bude.
Almužnička z lásky kmetu,
„Pán Bůh zaplať“ z jeho retů,
nad kytici z vonných květů.
Ku všem spolulidem svým
vezdy budiž laskavým,
na uznání nečekej,
nevděku se nelekej;
vševědoucí Bůh to ví,
On soud pravý prosloví.
Bůh ti víc než jiným dal,
abys o chudobné dbal;
vše, co nuzným bližním dáš,
uloženo v nebi máš;
Kristus za to bohatou
oblaží tě odplatou.
Ani doušek vody dané
bez odměny nezůstane.
Jak můžeš, bližním dobře čin,
tak drahý věnec sobě viň;
jím splatí tobě Kristus Bůh
všech obdařených bližních dluh;
18
ten věnec bude věčnou dobou
tvé hlavy nejslavnější zdobou.
Shledáváš se také s duší,
jí hlad, žízeň blaho ruší;
i jí pokrm, nápoj schází,
proto v neřestech se plazí.
Seber nábožný um svůj,
nebožáka poučuj;
poučení jemu dej,
do chrámu jej posílej;
za duši tak získanou
Bůh tě vezme v radost Svou.
Slovem svým i příkladem
blaho chystej bludným všem;
opustí-li hříšné scestí,
dík ti vzdají za své štěstí
za života na té zemi.
v nebi s kajicníky všemi.
Bližního jen špatný člověk špiní,
ze skutků a věcí zlých jej viní;
ve své služby jímá také tisk,
plyne-li mu z toho hnusný zisk;
že tím bližní, jemuž srdce zraní,
pozbývá snad pokojného spaní;
že tím jiné na zlou cestu svodí,
ostudu a škodu že jim plodí:
o to taký člověk nešvara
ve své zlobě nic se nestará.
Co si počne on i rodina,
až mu přijde spláty hodina?
Má-li nuzný bližní hlad,
o chléb s ním se rozděl rád;
19
dárek ten jest mnohocenný,
nezůstane bez odměny;
nuznému co z lásky dáš,
v nebi sobě ukládáš.
Kristus Pán má dobrý sluch;
slyší každé: „Zaplať Bůh!“
Máš-li málo, dávej z mála,
nemine tě v nebi chvála.
Komu Pán Bůh více dá,
od toho víc požádá.
Od Boha jest vše, co máme,
ze všeho mu počet dáme.
Ze svého kdo rád ti dává,
nechať z ruky tvojí brává.
Každý dárek vzájemný
lidem všem jest příjemný.
Dárek z pravé lásky daný
jenom u zlých dojde hany.
Kdo ti nemá z čeho dát,
tomu, máš-li, dávej rád.
Kdo má než ty pětkrát víc,
chudobným vsak nedá nic,
je-li darů chtivý strýc,
opatrně hleď mu v líc;
dar tvůj jemu prospěje,
on pak se ti vysměje.
O čem lidé nevědí,
to ti snadno nesnědí.
Nesmíš všechno rozdávat,
sám-li nechceš míti hlad.
Nevíš-li, že mlsné huby
na všechno si brousí zuby?
20
Chtivý člověk okem hned
rád by, co kde vidí, sněd’.
Skoupý člověk rád by bral,
ale nerad komu dal.
Dar z tvé ruky přijme skoupý,
ale sotva poodstoupí,
pomyslí si: „Ty jsi hloupý!“
Darebák dar vyprosí,
dlouho však ho nenosí;
hned jej hrdlem proleje,
a se dárci vysměje.
Dárce-li se o tom doví,
příští prosbě nevyhoví,
řekne: „Toho pobudu
podporovat nebudu;
snad to lenošení zkrátí
a se do své práce vrátí!“
Rodinné vychování dítek
Otče, matko, hleď, ať děti
neděle a svátky světí;
vlastním příkladem jim sviť,
zbožným slovem duše syť.
Kdo rodinu svou řídí rázně,
a vždy je dbalým moudré kázně,
ten pro budoucnost neměj bázně;
co moudrost lidská nezmůže,
tam milost Boží pomůže.
Dítě neslyš ze rtů tvých
slůvek zlých a neslušných;
21
co jsi zkazil v jeden den,
nenapravíš za týden.
Slova hříšná jako střela
do nevinných duší vjela;
jed byl ve zlém náboji, –
kdo tu ránu vyhojí?
Potupí-li choť svou muž,
dětem ve hruď vráží nůž;
manželka-li zlobí chotě,
vydává své dítky psotě.
Otče, matko, žijte skromně,
víru hajte nepodlomně;
víra pravá, svaté ctnosti
pramenem jsou blaženosti.
Otče, matko, pěstuj dítky
jako vzácné pro ráj kvítky,
Bůh je od vás požádá,
vám je v ruce ukládá.
Nekaz děti sprostou hádkou
s manželkou svou, jejich matkou.
Nikdy nezři dítek zrak
na očích vám hněvu mrak.
Často nerozvážný vtip
vráží dětem v duši šíp.
Hříšné slovo jako zmije
do budoucna v dítku žije.
Otci, matce třikrát běda,
na slova-li pozor nedá!
Lepší klidný poseda,
nežli bujný nezbeda.
Nejedno z mladičkých děvčátek,
botky má z toulavých telátek.
22
Babička mně říkávává:
„Kdo rád chodí do školy,
a tam dobře pozor dává,
doma nic ho nebolí.“
V rodinách-li hyne víra,
blaživá v nich radost zmírá.
Schůzky s klepnou plkuší
vnitřní klid ti poruší.
Matko, nemař svého času,
vážného si všímej hlasu:
„Kde máš dcerku, kde máš kluka?
Zezulka-li z tebe kuká?
Dcerko dobrá, hochu švarný,
mladý věk váš nebuď marný,
sbírejte si zásobu
ušlechtilých způsobů.“
Nepřipouštěj synka k líhu,
kup mu raděj dobrou knihu;
ta mu bude ku prospěchu;
za dnů vážných na útěchu.
Buďte silni v každé ctnosti,
nemravů všech buďte prosti,
uvažujte všechna slůvka,
kteráž se rtů sype mluvka;
lehkovážnou má-li řeč,
od něho se kde kdo vleč.
Těch se chraňte, milé děvy,
jimž jdou nerozvážně se rtů
proudy nestydatých žertů –
žádné zrno, samé plevy.
Čím rychlej’ pyšná děva vzhůru leze,
tím spíše zase do hloubky se sveze.
23
Zamiluj si pokoru,
nepospíchej na horu.
Škoda nadějného hocha,
vyrůstá-li na lenocha;
v práci bývá choulostivý,
v krčmě se mu každý diví;
spatřuje, co chlapík umí,
do sklenky a v karty čumí;
často mívá hlučnou řeč,
z níž se rojí blbá seč.
Otče, matko, pravím vám,
neukrotí jeho vzdor
leda příklad váš a vzor,
dobrá kniha, Boží chrám.
Špatné knihy, noviny
záhubou jsou rodiny;
spustlí štváči, chytří svůdci
ctnosti jsou a blaha škůdci;
zlá již budoucnost nám kyne,
mravy pustnou, národ hyne.
Čím zas napraví se mravy?
Kéž vás Pán Bůh bělma zbaví!
Jenom Církev pravdu věstí,
ku pravému vede štěstí.
Moudrá matka děvu mívá
v každé práci na oku;
u matky ať dcera dlívá,
stále buď jí po boku;
matka jí vše tlumočí,
a ji nejlíp vyučí.
Kéž by do rodin šla moudrá četba,
hlásající moudrost blahodatnou;
24
mizela by z obcí děsná kletba, –
rozsívaná v lidu četbou špatnou.
Sebe a své děti neošalte,
bezbožecké spisy z domu vzdalte;
rouhavá-li ujme se v kom věta,
po rodinném blahu bývá veta;
zrnko satanova úkolu
nikde nezůstává bez bolu.
Doma blaze.
Doma blaze.
Totě, věru, divná věc:
pták, byť měl i zlatou klec,
po svobodě touží přec;
zhusta zví, že na škodu
vytoužil si svobodu.
Vzdorného odchodu z domova pyká,
na hlad a na bídu bolestně zvyká.
Moudrý ženich děvu vítávítá,
na níž pěkných šest p čítá:
pobožnou a přívětivou,
poctivou a pozorlivou,
pokojnou a přičinlivou.
Zbožné ženy, moudré matky
cennější jsou nad vše statky,
oblažují hrady, chatky.
25
Zdraví a lékař.
Lékař.
Komu člověk jest jen tělem,
plní srdce naše želem;
víc by prospěl lidem všem,
kdyby nebyl lékařem.
Věru běda, třikrát běda,
jde-li k loži kusá věda!
Bratři, Kosma s Damiánem
svatí lékařové vzácní
hrdinové nebojácní,
osvíceni Kristem Pánem,
nezůstali k pravdě hluší,
léčívali s tělem duši;
proto Pán Bůh divem Svým,Svým
u nemocných žehnal jim;
lékařů těch péčí skvělou,
vědou svatou, vědou celou,
s chorou duší choré tělo,
k podivu všem vyzdravělo.
Šla-li k lůžku jejich noha,
prosívali Pána Boha,
by je ve svou milost vzal,
lék a nemoc poznat dal.
Nemocní hned zdrávi byli,
v Boha Krista uvěřili.
Vážné-li ti třeba rady,
nehledej jí tam a tady;
lékaře hned pozvi k sobě,
Bůh-li chce, dá zdraví tobě. –
26
Lékař bývá velmohoucím,
však jen Bůh jest všemohoucím.
V nepatrné chorobě,
léky mívej v zásobě;
jinak lékaře hned hledej,
v tom se nikým mýlit nedej.
Bedlivě si zdraví važ,
churav, lékaře se taž;
radami se jeho spravuj,
moudře se a střídmě stravuj.
Lépe pomoc vyžadonit,
nežli pozdě bycha honit.
Léčba-li se vydaří,
vděčně zaplať lékaři;
užitečná jeho věda
dosti ocenit se nedá.
Churavíš-li, vrať se domů,
nečekej až na pohromu.
Tělo, duše vzájemně se ruší,
lékař léčí tělo spolu s duší,
jinak někdy v choré tělo buší.
Střídmost.
Střídmost.
Střídmý nápoj, zdravé jídlo,
suché, čisté, zdravé bydlo,
vyvol sobě za pravidlo.
Na uzdě měj křehké tělo,
aby nijak nezbujnělo;
na vášně své pozor dej,
každou ve své moci měj.
Za kořalku peněz škoda,
máš-Ii žízeň, dobra voda;
27
jen když lékař radí tobě,
málo líhu dovol sobě;
jindy zhusta alkohol
v domě plodí trud a bol;
ale muže kořalkáře
nikdy neměj za lékaře.
Chleba skýva, pohár piva
v zápětí tvář zdravou mívá;
avšak více pohárů
z tváře tropí nešvaru.
Po vínečku pivo vadí,
po pivě se víno radí;
obého však, to se ví,
málo jen a málokdy.
Kdo chce zdráv a dlouho žít,
musí střídmě jíst a pít.
Moudré té lékařů rady
všímej si každý muž mladý.
Střídmost-li za mládí zírá ti s tváří,
budeš mít zdravé a radostné stáří.
Mladým nejlíp voda svědčí,
nevede je v nebezpečí.
Nestřídmost a lenost ruší
zdraví v těle, radost v duši
Člověk-li nestřídmě jídá a pije,
rychle a tudíž jen nedlouho žije.
Komu bez sklenky se stýská,
tomu hrobník kyne z blízka.
I sám lékař sobě škodí,
často-li svůj jazyk brodí.
Přestaň jíst a píti, když ti nejlíp chutná,
potom nepokárá choroba tě rmutná.
28
Pořekadlo moudré praví:
„Pozor dávej na své zdraví!“
Dobrou radu dám ti dnes:
„Nepřepij se, nepřejez!“
Člověk jí a pije, aby žil,
nežije však, aby jedl, pil.
Žaludek-li jídlem přetížíš,
pod němou tvář sebe ponížíš;
z toho míti můžeš chorobu,
která klestí cestu ke hrobu.
I to nerozumné zvíře
žije vždy jen ve své míře.
Chceš-li zdráv a dlouho žít,
nikdy nejez, jsi-li syt.
Lépe trochu hladu míti,
nežli mnoho jísti, píti;
kdo víc pije nebo jí,
nepokojně v noci spí;
a kdo nemá klidný sen,
nepokojný má i den.
Kdo víc pije, než chce žízeň,
připravuje sobě trýzeň.
Spánek práci přiměřený
každému je drahocenný.
Tělu duch ať moudře vládne,
sice duch i tělo vadne.
Duch a tělo někdy škodí sobě,
ale též se podporuje v mdlobě.
29
Čistota
Čistota
Přísloví staré velmi dobře praví:
„Čistota těla poloviční zdraví!“
Vody nám Pán Bůh všude dosti dal,
aby jí člověk moudře užíval;
tělo i prádlo může čisté být,
špinou se nikdo nemá dlouho krýt.
Na ptáka každý ať se podívá,
kolikrát za den on se umývá;
zvířátko každé čistotu chce mít,
ve špíně jemu nevolno je žít.
Mladý kuřák.
Mladý kuřák.
Doutník-li už kouří jinoch kluk,
otravuje sobě krev a tuk;
nejen tělo jeho slábne,
s tělem spolu duše chábne,
kazívá si zhusta zrak.
V ústech-li se jemu stala
nějak rána dosti malá,
nikotinem živne rak!
Mladý kuřák bývá jako chrt,
z mladých očí už mu kouká smrt;
div-li, Morana že ve hrob klidí
za dnů našich tolik mladých lidí?
Kdybys, jak ti doutník sluší, viděl,
za sebe bys do duše se styděl;
mnohá zkušenost nám hlasně praví:
„Doutník kazí kapsu, zrak i zdraví.“
30
Tělo a duše.
Tělo a duše.
Svatá Boží vůle odvěká
z hlíny učinila člověka;
proto tělo naše, má-li žíti,
ze země svůj pokrm musí míti:
V tělo nám Bůh vdechnul duši,
proto z Boba žít jí sluší,
pravda zjevená a tělo Páně
živí duši jdoucí k nebes bráně.
Polní a domácí hospodářství.
Řepka-li se dobře daří,
peníze dá hospodáři,
kdy jich před žní potřebí;
proto řepku velebí.
Okno často otevírej,
v pokoji prach meť a stírej,
proklepávej šatstvo holí,
nenasadí se ti moli.
Co se doma uvaří,
má se doma snísti;
co se doma mluví, dělá,
nemáš s jiným přísti.
Jetel ráda seká kosa,
je-li na ní ranní rosa;
proto záhy z postele,
sekej jetel vesele.
Moudrá rada Sulpice:
„Dávejte sůl do píce.“
31
Každá práce velkou cenu má,
Bohu-li se ke cti vykoná.
Práce kvapná – není japna!
Pro život-li časný
vzácna každá hodina,
pro život je věčný
vzácna každá vteřina.
Hodina nečinně ztracená
nikdy ti nebude vrácena.
Lenoch mladý, žebrák starý,
slyší všady: „variVari, vari!“
Zkušenost den co den na tebe volá:
„Za mládí pamatuj na zadní kola!“
V mládí kdo šetřiti neumí,
v stáří ať nářek svůj utlumí.
V mládí „hejsa, hoj,“
v stáří s hladem boj.
Rozum máš a mladé ruce,
abys ušel v stáří muce.
Šetrnost a práci
stáří hojně splácí.
Kdo se mladý netrmácí,
naděj’ v dobré stáří ztrácí.
V mládí měl jsi ráj,
v stáří haj se, haj!
Za mládí veselý šum,
ve stáří truchlivý dům.
Kdo své mládí líně maří,
tomu v stáří zle se daří.
Výdělek kdo v mládí maří,
smutné sobě chystá stáří;
32
mladík pilné práce dbalý
jeví, že má rozum zralý.
Stálá práce blaží člověka,
na lenocha blaho nečeká.
Komu z mládí práce nevoní,
v stáří hladem zle se kaboní.
Nešetrným kyne doba smutná,
vyžebraná skýva hořce chutná.
Pilný a líný.
Pilný a líný.
Chutě pracuj, práce sílí,
lenoch jen má dlouhou chvíli;
vesele se pilný dívá,
lenoch bručí nebo zívá;
každý lenoch ubožák,
ať je dělník nebo žák.
Rychle k jídlu, rychle k práci,
váhavost se nevyplácí.
„Svatá Panna Markyta,Markyta
vede žence do žita.“
Na Jakoba apoštola
zralý ječmen žence volá.
Nazar, Celsus, panici,
vidí žence v pšenici.
Se strnisek ovesných
chladný vítr věstí sníh.
Po slavnosti Václava
sklizeň zemčat nastává.
Mrkev, řípa prosí vás:
„vybírejteVybírejte v suchu nás,
nežli přijde déšť a mráz!“
33
Svatý Matěj přichází,
aby sekal led,
kdekoli ho nachází;
nezří-li ho jeho hled,
nový dělá z vody hned.
Josef tesá širočinou,
zbylé ledy rychle hynou.
Dobytek svůj denně myj a češ,
nebude jej mořit hnusná...
Za nestálých o žních časů
pohroma-li hrozí klasu,
na poradu také ber
vyzkoumaný tlakoměr:
ale zbožné k Bohu prosby
často zapuzují hrozby.
Povšimni si dobré rady:
jetel celý kravám nedávej,
ani starý, ani mladý,
ani čerstvý, ani suchý,
k této radě nebuď hluchý,
na paměti dobré vždy ji měj.
Každý jetel sřezat spíchej,
do řezanky hned ho míchej;
do té píce přidej soli,
rády budou krávy, voli.
Mladý jetel snadno kravám škodí,
starý škodu hospodáři plodí;
kráva s něho lístky okusuje,
tvrdé stonky šmahem odhazuje;
34
sřezané však se slámou rád berebere,
chutě žvýká je a dobře žere.
Bedna, v nížto píce ta se chystá,
den co den buď vymyta a čista.
Neomylný prorok povětrnosti.
Neomylný prorok povětrnosti.
Dá-li Pán Bůh, bude nebe jasné,
jinak slunko mračnem pro nás shasne;
dá-li Pán Bůh, zítra bude pršet,
ze slunka sic oheň bude sršet;
dá-li Pán Bůh, nastane nám mráz,
jinak stihne nezdravý čas nás;
dá-li Pán Bůh milou pohodu,
budem’ míti dobrou úrodu.
Všemocného Boha prosme,
každého se hříchu hrozme!
Řemesla a obchody.
Velká láce, špatná práce.
Někdy hloupý dobře koupí.
Budeš-li se chránit podvodu,
požehná Bůh tvému obchodu.
Času málo, práce moc,
nastavovat musím noc.
Řemeslník podle zvyku
v slovu stojí zákazníku;
kdyby lhůtu překročil,
do škody by zabočil;
v této věci nechybuj,
jenjen, co možno, přislibuj.
35
Zákazníku stůj vždy ve slovu,
tak jen přijde k tobě poznovu.
Moudrý člověk na práci
hledí víc než na láci;
pracuj vždy jen svědomitě,
ochotná mzda potěší tě.
Nesprávně-li získáš zlatku:
za chatrnou práci, látku,
z toho nevalně se teš,
jenom jednou oklameš.
Záliba a píle
spolčují se mile;
se zdarem se jistě shledá
člověk ve svém díle.
Zálibu a píli
milý Pán Bůh sílí;
k Němu povznášejme v práci
mysl každou chvíli.
Kdo rád pozdě s lůžka vstává,
do práce se nerad dává,
výděleček malý brává.
Čemu dobře nerozumíš,
do toho se nedávej;
při tom však, co dobře umíš,
rád a pilno sedávej;
jinak jistě proděláš,
přijdeš o to, co už máš.
Spravedlivé účtování
zákazníky neodhání;
každý v účtech nepořádek
pramenem jest škodných hádek;
36
obchod dobře založený
bez pořádku tratí ceny.
Kdo víc vydává než přijímá,
úpadek mu brzy zahřímá.
Lépe halíř denně uložit,
nežli o halíř dluh rozmnožit.
Korunu kdo míti žádá,
halíře ať pilně střádá.
V mládí se ti dobře daří,
nezapomeň na své stáří.
Kdo má mnoho řemesel,
obyčejně bída
ze všech na něj hlídá;
jednomu se dobře uč,
s ním se nikdy nerozluč.
Každé řemeslo a povolání
zasluhuje uznání a čest,
zbožný-li a věrný člověk jest,
nemine ho Boží požehnání!
Zlaté dno.
Zlaté dno.
Andělský to věru zjev,
zní-li v dílnách krásný zpěv.
Když se v dílnách zbožné pělo,
řemeslo dno zlaté mělo;
ono ho i dneska má,
na Boha-li dělník dbá.
Řemeslo dnes proto tratí
chválívané své dno zlaté,
že se lidem zhusta hatí
rozum, mrav a ctnosti svaté.
37
Kdo se řádně vyučí,
moudře s časem pokračuje,
hry a pitky nemiluje,
zlaté dno si zaručí.
Řemeslo tvé má dno zlatézlaté,
jen ty konej ctnosti svaté.
Modli se a veškeru
v Boha skládej důvěru.
Každý svátek, neděle
stroj ti radost v kostele,
zbožná píseň, slovo Boží,
blaho, moudrost v duši množí.
Manželku a děti
vždy měj na paměti,
lenosti se chraň,
hospody se straň,
bedlivě rok od roku
všímej sobě pokroku.
Moudrý otec, zbožná choť
dítky v dobrých mravech voď.
Čeho nezbytně je třeba
jako vezdejšího chleba,
z výdělků svých doma měj,
zbytek věrně ukládej,
abys nebral na se dluh,
kdyby zlý den seslal Bůh.
38
Zdař Bůh řemeslům.
Obuvník.
Obuvník.
Žádná botka česká
není jenom hezká;
jest i z dobré kůže
pro ženské i muže,
boty hochů, děv,děv
krášlí pevný šev;
kde kdo chválí svého
mistra výborného.
Kožešník.
Kožešník.
Libují si v tuhé zimě staří,
v kožichu že dobře jim se daří;
v kostele i doma mnoho díku
tiše vyslovují kožešníku;
teplému jsou rouchu velmi rádi
za let, kdy se v žilách krev jim chladí;
na ovečky, jichžto rouno mají,
stařečkové vděčně vzpomínají.
Kominník.
Kominník.
Kominník je sice černý,
ale domů přítel věrný.
Kominníka slušně ctěte,
dobře-li vždy komín mete;
zbavujeť dům požáru,
aby zůstal bez zmaru.
39
Krejčí.
Krejčí.
Mistr krejčí dovedný
postaví šat úhledný;
vezdy dobré látky mívá,
horké jehly neužívá;
známá chvála odvěká:
„Krejčí dělá člověka!“
Bednář, zámečník a truhlář.
Bednář, zámečník a truhlář.
Výbornému bednáři,
zámečníku, truhláři,truhláři
chválu vzdává hospodyně,
ba i její moudrá tchýně;
necky, štoudev, dřízek, díž
v potřebě má léta již.
Dvéře truhly, všechny schránky
na talíře, mísy, džbánky,
vše je ze zdravého drva,
a to ovsem dlouho trvá
I ty klíče, zámky, skoby:
přetrvají pozdní doby.
Vsak ty české matky, děvy,děvy
starají se bez úlevy;
všechno nádobí se třpytí,
jak to jarní, luční kvítí.
Kolář a kovář.
Kolář a kovář.
Výborného koláře,
umělého kováře,
ať je doma, ať je v dáli,
rolník sobě vezdy chválí.
40
Sáně, vozy, brány, pluhy
kolář vzdělá v soulad tuhý;
kovář dodá strojům všem
trvalosti kladivem;
snadno pluh se otáčí
na souvrati oráči.
Spokojeně selka hledí,
na voze-li s mužem sedí.
Kovář-li je v práci snažný,
váží si ho i kůň tažný.
Chválím v zimě, na jaře
koláře i kováře.
Továrník a dělník.
Továrník a dělník.
V jakémkoli podniku
spravedliv buď k dělníku.
Ty dáš důvtip, jmění, píli,
on dá v podnik svoje síly,
výdělek ať s tebou sdílí;
dělník bude Tebe ctít,
budete se dobře mít;
jste-li oba nábožni,
budete i zámožni.
Kdo z vás zajde na zlé scestí,
jistě klesne do neštěstí.
Dělníku i zemanu
zle je sloužit satanu.
Ze všeho něco a z celého nic,
ve všem pak obrátíš na ruby líc.
41
Moudrost a chytrost
Člověk moudrým buď; to věz:
chytrým jest i kun i pes, –
hlava tvá ať moudrost hostí,
chraň se hříšné zchytralosti.
Domnělá tvá chytrost velká
u moudrých jest směšně mělká.
V rybníku čím žravá štika,
tím je podlá chytristika.
„Musím na něj zchytra jít,“
přítelíček říká žid.
Moudrost lidem přísluší,
chytrost škodí na duši;
chytristika, zkáza klidu.
mnoho zlého tropí v lidu.
Chytráček-li nevěrec
hanobí vám svatou věc,
hned mu zradu připomeňte,
a jej z klidné chaty žeňte.
Chytrý štváč.
Chytrý štváč.
Každý člověk chytrista
mluví jako lutrista:
„Směle vsaď, vyhráš snad!“
Pozná-li se jeho lest,
po ubohém veta jest:
zhyne jako had.
I ty štváči, smělý lháři,
vidíme tě v plné záři;
jizlivý tvůj mam a klam
nezastře už oči nám!
42
S dobráky se zrádně bavíš,
před sebe je v půtce stavíš,
lež svou na rety jim dáváš
a pak k nim se odvoláváš:
„Viziž, světe, tito všeci
svědčí o mé dobré věci –“
ale brzy všechen sbor
protře sobě temný zor.
Nebude dbát na štváče,
před ním-li se rozpláče.
Neposlušný Jonáši,
už tě žralok odnáší!
K břehu pravdy v rybě pluj,
kaj se, zachraň život svůj!
„Chytrost nejsou žádné čáry,“
vnuká ji však zlý duch starý,
aby množil hříšné sváry.
Když mluví mistr chytristiky,
jenž vlastnosti má hada, štiky,
a srdce svadlé, rozum kusý, –
mne naskakuje kůže husí.
Činnost chytrákova.
Činnost chytrákova.
Chytrák v duši bez pokoje
zhusta klopí oči svoje,
každým slovem pravdu kryje,
ale lež svou marně myje.
Prozíraje ubožáka,
nerad hledím na chytráka,
mluví-li mne slova chvály,
a má za to, že mne šálí.
43
Chytráček rád pikle kuje,
výrok ze mne vytahuje;
z výroku pak hejně těží,
kde mu o zisk bídný běží.
Chystá se jak na přednášky,
na svá slůvka béře vážky;
potom jde a muže lapá,
po boku jim krůčkem capá.
Statně drží jejich šosy,
blábolí jim kdesi, cosi,
nejeden mu nucen klopí
„na dobrou věc“ (?) grošů kopy.
Jiný, ovsem věci znalý
a své kapsy více dbalý,
odbude ho: „Nechci tobě,
pomáhati ku ozdobě.“
„Jdi mi k šípku!“ moudrý radí,
„se svou chytristikou hadí,
upřímně služ dobré věci,
jako pravé lásky reci.“
Chytrák-li se ke mně blíží,
dusný vzduch hned hruď mi tíží;
z daleka se jemu vyhnu,
rychle v jinou stranu tíhnu.
Měj vždy pravdu na paměti,
již i školní znají dětí:
„Skrývej sídlo v pytli s plevy,
ono se přec časem zjeví.“
Opatrněj’ sobě vodí
ti, jenž v službách světa chodí,
nežli ti, kdož světlo znají,
ale málo o ne dbají.
44
Chytrák svou jen slávu množí
bratra maje za podnoží,
běda jemu, třikrát běda,
na pokání-li se nedá.
Chytristika málo vniká
do hlavy a do útrob;
malou chvíli pne své síly,
rychle klesá v černý hrob.
Moudrostí a poctivostí,
dožiješ se blaženosti.
Moudrý bližním vlídně slouží,
zchytralec se k lidem plouží,
omámí a zle je souží.
Před chytrákem jazyk za zuby,
obracíť on slova na ruby;
sladce tebe chválí v oči,
za zády pak na tě sočí;
chutě křivdí tobě,
prospěje-li sobě.
Upřímného přítele
v úctě chovej zvroucněle;
jeho moudré, dobré rady
cennější jsou nad poklady.
Vychytralí sobci
neprospějí obci.
Chytrákům se vyhni,
k lidem moudrým tíhni.
Za lubem má cosi zhusta,
kdo má medu plná ústa.
Kdo má na rtech samý med,
často skrývá v duši jed.
45
Chytrák tebe chválí v oči,
jinde lže a na tě sočí;
pozor, ať zub jedovatý,
nevryje se tobě v paty;
s moudrými jen brávej radu,
chytráků se chraň jak hadů.
Chytrák jen dobráčka hledá,
moudrý se oklamat nedá;
štítí se podlého člověka,
pomluvy jeho se neleká.
Chytrák neštítí se lži a klamu,
jistě však sám sobe kope jámu.
Ať se chytrák, jak chce, chválí,
moudrého přec neošálí.
S upřímnými přátely
člověk vždy je veselý.
Kdo se ryzí pravdy doví
ze škrabošky chytrákovy?
Lítostně se na něj dívá,
aneb dlouhou chvílí zívá.
Před zchytralým člověkem
spas se každý útěkem,
ze rtů tvých co uslyší,
jinde skroutit pospíší.
S člověkem dvou jazyků
nevol býti ve styku;
jedním tobě lahodí,
druhým však ti poškodí.
Ne-li dnes, tož z jitra
klesne liška chytrá.
Chytrák bratru rakev tesá,
a hle, on sám do ní klesá.
46
Slyšíš-li řeč mluvky ješity,
není-li snad liškou podšitý?
Chytráku moudrost se nehodí,
onať mu prospěchů nerodí;
ale ty s chytrákem nechybuj,
vezdy jen moudře se pohybuj!
Špatnost.
Špatnost.
Zbuduji si život blahý,
proto dále bez rozvahy;
věc-li se mi nepodaří,
před mých druhů s blbou tváří
dovedu ten nezdar halit,
na jiné svou vinu svalit.
Chytrák tobě lichotí,
jinde mluví naproti.
V domě klidném netrp chytráka!
On rád zvučně chválí sebe,
aby naklonil si tebe,
neprozíravého dobráka.
Slyš, jak mluví k tobě, je-li sám,
a jak nápadně hned mění
chování a slova, zření,
náhle-li kdo třetí přijde k vám.
Chytrák jednou ošálí,
a se navždy napálí.
Člověk nadchnut chytrým ďasem
mluvívá jen polohlasem;
pilně očkem mžourá,
v tvou-li tajnost šťourá;
chytráka se všady straň,
nikdy se mu nepodmaň.
47
Prostředků-li dobrých užíváš,
zámysl bys uskutečnil svůj,
člověkem pak moudrým právem sluj,
jistě chválu u všech moudrých máš.
Moudrost.
Moudrost.
Vyšší hora, větší vyhlídka,
k: vystoupení mocná pobídka;
člověk moudrý stojí výše,
zdravější vzduch v sebe dýše;
jej zve vzhůru na Sion
Božích přikázání zvon;
s Petrovy též skály hlas
vítán jest mu v každý čas.
Chytrost.
Chytrost.
Chytrák jako had se plazí,
k zisku sobě cestu razí;
svatá Boží přikázání
slovem svým i skutkem haní:
nedbá na svých bližních stesk,
cení jenom vlastní lesk.
Pán Bůh tu tvou chytrost vidí,
za tebe se moudrý stydí.
Štváč.
Snadno sobec podplacený
štve lid líhem osvícený,
smělé pravdy, potupu
sype v uši zástupu;
48
že mu věsí bulíka,
o tom nic mu neříká.
Zmámený lid řve a kleje,
lhář a štváč však se mu směje.
Lid že kazí, svůdce ví,
ale jak to napraví?
Poděsí jej práce krtí
v poslední den hrozné smrti.
Nihilista, anarchista,
smutný osud lidu chystá;
liberál jim chválu tleská –
ubohá ty vlasti Česká!
Kdo to hubí národ drahý?
Neznáš-li ty lidu vrahy?
Zbavte se svých zlořádů,
zbavíme vlast úkladů.
Štváč klid kazí v rodině,
zhusta v celé dědině;
štváče bedlivě se straň,
přístup do domu mu braň.
Ve schůzi nechytej kolkolem lelky,
pozoruj, rozum-li promlouvá velký,
neboli blábolí rozoumek mělký.
Nejeden mluvka řeč mate a kroutí,
jako hoch k pomlázce vrbové proutí;
žilami těmi pak nejapní muži
do větru mávají, ve zlu se tuží.
Kéž by radš každý z nich pletenou žilou,žilou
proklepal mluvkovu chvástavost shnilou.
Ku štváči kdo ucho kloní,
za to pozdě bycha honí.
49
Ty hlubokou se vědou chlubíš,
a blaho své a bližních hubíš,
co do takové učenosti,
jež nerozmáhá v lidu ctnosti?
Kdo lidu víru krade, boří,
ten podobá se kuně, tchoři.
Nerozumná nevěra,
ochechule, příšera,
hlásá lež a bludy,
strojí tmu a trudy,
hubí pravou svobodu
ubohému národu.
Na sta rodin druhdy blahých,
svedených a proto nahých,
dnes už smutně počítáme,
a jich svůdce dobře známe;
doma přišli na mizinumizinu,
pomýšlejí na cizinu.
Nad hrobem sebevraha.
Nad hrobem sebevraha.
Duchem žil jen v temnu šerém,
nevěreckým psával pérem,
zavraždil se revolverem.
Jeho lež klid blahý ruší;
všem, jimž vešla v chtivé uši,
Bože, odpusť jeho duši!
Bídných štváčů řečí planou,
bídnými se mnozí stanou.
Zhoubných bludů hlasatelé
spravují se zásadou:
„Lžeme všude, lžeme směle,
lež nám nebuď závadou!“
50
Ubozí, vy žamputáři,
kam jste dali rozum, stud?
Služte zlému duchu lháři,
ponechte si lež a blud;
za zjevenou pravdu dík
Bohu vzdává katolík.
Svůdce-škůdce.
Svůdce-škůdce.
Štváči, ty že sloužíš vlasti?
Vždyť ji vedeš do zlé pasti!
Hmotný zisk a vlastní sláva
slovu tvému pružnost dává.
Víru v Krista, blaha zdroj,
hubit chce tvůj hnusný boj?
Ve zdroj blaha bláto házíš,
blaho šťastných rodin kazíš,
směle šíříš lži a bludy
v rozum chudý seješ trudy.
Liško, ty to dobře víš,
proto ve tváři se rdíš!
Hospoda, krčma.
Chceš-li doma míti hody,
nechodívej do hospody.
Nežli pivo, lepší voda,
je-li v domě dobrá shoda.
Piva větší míra
do hlavy se vtírá;
nad občanem z mokré čtvrti
vážný člověk hlavou vrtí.
51
V hospodách-li drahý čas svůj trávíš,
rodinné i vlastní štěstí dávíš.
Jaké pak máš výhody
z kořalny a hospody?
Neumíš-li doma blaze žíti,
jinde duch tvůj blaha nepocítí.
Rodinu i sebe marně soužíš,
po blahu-li mimo byt svůj toužíš.
Ten, kdo hýří do noci,
bídu mívá v nemoci.
Tam, kde se karbaní, huláká, pije,
pravdě a právu se ve tváře bije:
křesťanské rodině blaho se kazí
do nouze, do bídy cesta se razí.
Obětuj hospodě kde jaký groš,
žebráckou mošnu si na záda vlož.
Pomni, že nemoudré, blbé tvé pitky,
pykati bude tvá žena i dítky.
Hospodské své útraty
po celý rok piš,
na jisto pak z účtů zvíš,
jak jsi hloupě hlavatý;
kéž bys to byl prozřetelně
ukládal si v spořitelně!
Poznej úkol muže, otce,
zmoudřiž aspoň v novém roce;
poznáš, proč ti nouze, bída
do světnice oknem hlídá.
O sklenku tvou sklenka ťuká,
doma ženě srdce puká.
Matka-li dítě své v náručí
v hospodě nelidsky nemučí?
52
Kouř mu je patrnou otravou,
nespaní škodlivou únavou;
kořalka mu v ústa litá
do tělíčka nemoc skýtá.
Otče, matko, považte,
život dítku nekazte!
Neber děti do hospody,
na veliké pomni škody;
co tam dítku padá v uši,
kazívá mu mladou duši,
život blahý jemu ruší.
Těžkou-Ii vám obětí:
doma dbáti o děti?
Nastane vám Boží soud,
chcete-li pak hrůzou schnout?
Pijan-li střídmého uvidí,
vezdy se v duši své zastydí,
blažený život má závidí.
Často li v hospodě sedáš,
brzy to na zdraví shledáš;
a co ten bývalý domácí mír?
Ničí jej víc a víc hlodavý výr!
Nešťastné rodiny útrapy zkrať,
na dobrou cestu se rozumně vrať;
pomni, že dobrá a nábožná kniha
člověka ku blahu, k nebesům zdvíhá.
Komu již ku srdci přirostla hospoda,
doma se množí mu rodinná neshoda;
také už holoubek na střeše vrká,
že se mu tobolka den co den scvrká.
Pořádný občan by radostně slyšel,
že už z té hospody na čisto vyšel;
53
rány by zacelil nedlouhý čas,
v rodině nastal by blahobyt zas.
Hospodář-li často bývá
u kořalky nebo piva,
uslyšíte: „Bum, bum, bum,
prodávat se bude dům!“
Po rodičích máte statek,
dětem-li ho zachováte,
když den ke dni větší máte
na poli a v domě zmatek?
Stálý korbel a hra v karty
nepřemůže starost Marty.
V hospodě-li sedáš dlouho v noci,
kterak hodláš denní práce zmoci?
Věru, ty jsi divný pán,
poroučí-li tobě džbán.
Koho práce nehněte,
tomu všechno pokvete:
kdo rád loudá se a pije,
tomu každé dílo shnije.
Ten, kdo mnoho piva pije,
před časem si rubáš šije;
kořalce-li člověk slouží,
rodinu i sebe souží;
oba slyšte obžalobu:
„Nemůžeš se dočkat hrobu?“
Čím víc pijan grošů klopí,
tím víc hloupých kousků tropí;
máš-li rozum laciný?
Pamětliv buď rodiny,
poslední své hodiny.
54
Podnapilý hloupě plká,
čím dál více blábolí,
až v něm celé okolí
zuřivého spatří vlka.
Když se vyspí z opiceopice,
pyká toho velice;
trest a hanbu z toho klidí,
rozumných se lidí stydí.
Člověk-li se podnapije,
vyzradí, co v sobě kryje.
Dítě, blázen, opilec,
vyjevuje tajnou věc.
Řádným mužem, otcem není,
kdo má v krčmě zalíbení;
v hospodě kdo svátky světí,
ze dluhů se nevyvětí;
kdo rád pije, karbaní,
blaho z domů vyhání.
Nalezneš-li v domě karty,
roztrhej je na caparty;
z hospody se navždy vzdal,
kde jsi jednou v karty hrál.
Kdo čas hříčkou v karty maří,
tomu doma zle se daří:
kteraké pak prospěchy
může mít z té neplechy?
Moudrého muže jsem neviděl,
aby se za karty nestyděl.
Koho hříčka v karty těší,
na hřebík rád práci věší;
dobrá kniha v dítek kruhu
lépe šla by jemu k duhu.
55
Vyhýbej se hospodě,
ujdeš mnohé nehodě.
Z karet máš jen zlost a smích,
ale moudrost z dobrých knih.
Mluv a jednej moudře!
Mluv a jednej moudře!
„Soused můj v krčmě je, půjdu tam za ním,
tím přec svou osobu pramálo zhaním!“
Nebohý příteli, kdo pak ti dává
k hýření, k útratám jakého práva?
Chceš-li též za ním jít na mizinu?
Pamatuj na sebe, na rodinu!
Doma se manželka nudí a trudí,
vzlykáním dítky tvé ze spánku budí,
a ty tam zbytečně piješ a jíš?
Toho je schopen jen rozoumek mělký,
k němužto nemluví Boží soud velký,
kterýž mu přichází den co den blíž.
Velká žízeň.
Velká žízeň.
Kdo má stále velkou žízeň,
mívá malou žeň a sklizeň;
největší díl z ní chce mít
ten, kdo šidí prostý lid,
na něj každý pozor dej,
moudře se mu vyhýbej!
Lepší-li jest, co se pálí, vaří,
nežli voda, jíž nás Pán Bůh daří?
V hospodě kdo často sedá,
tomu vrabec volá „běda!“
Kdo vždy z práce domu tíhne,
hospodám se všude vyhne,
toho bída zřídka stihne.
56
Rozuměj!
Rozuměj!
Dítě-li se jednou spálí,
od ohně pak vždy se vzdálí;
kéž by každý řeč tu schopil,
kdo se jednou v krčmě opil!
Kdo se jednou spálil jakkoli,
dbej, ať ho to víckrát nebolí.
Kdo mzdu denní v noci maří,
tomu ovšem zle se daří;
inu, on jest, kde mok, rád,
žena s dětmi měj si hlad.
Pomni, člověče!
Pomni, člověče!
V hospodě kdo karbaní,
blaho z domu vyhání;
při tom li i pije, kouří
mívá doma stálou bouři.
Pláč a smutek, žal a bída,
domácím všem z očí hlídá.
Pořekadlo moudré volá:
„Pomni na zadní svá kola!“
Pamatuj též na ta místa,
kde se tmavý hrob ti chystá;
tělo rozpadne se v troud,
duše na Boží jde soud.
V poslední však soudný den
člověk bude obnoven;
tělo zase vstane z rovu,
s duší svou se spojí znovu,
aby věčně věků žilo,
blažené neb bídné bylo.
57
Méně krčem, méně bloudů,
menší zaměstnání soudu.
Snadněj’ ctnosti zachovati,
než se na pokání dáti;
máme mnoho střídmých křesťanů,
málo napravených pijanů.
Kdo má v krčmě vnadidlo,
necítí rád kadidlo.
Líhoviny.
Kdo si mírně přeje piva,
tomu se to dobře zpívá;
za pálenku groše škoda,
lepší čerstvá, dobrá voda.
Kdo se chytá pálenky,
brzo prodá koženky:
doba strasti, bolu, žalu
přivalí se na kořalu;
kořalka zlé věci kutí,
šelma, kdo tě do ní nutí;
uvažujuvažuj, proč chytrý žid
pálenku svou nechce pít.
Kořalka je škodliva,
hlupec na ni chodívá.
V kořalce kdo groše klopí,
v bryndě zdravý rozum topí.
Kořalkou se volek opil,
a hned směšné kousky tropil,
ale potom pozor dal,
kořalce se vyhýbal;
58
jenom člověk, blbý troup,
do opilství klesá hloub;
ani vůl ho nepoučí,
leda v tom, že za ním bučí.
Nejhroznější žal a bol
za sebou má alkohol.
Pálenku-li pije žena,
často štěká jako fena,
časem leží jako měch
jiným lidem na posměch;
oči má jak za dne výr,
počíná si jako štír.
Chceš-li býti hodnou matkou,
nepij hořkou ani sladkou.
Nekaz kořalkou své děti,
sic tě budou brzo kleti.
Kořaleční pobuda
učiněná obluda.
Opilce kdo vyléčí,
zásluhu má největší;
vyléčí-li kdo se sám,
tomu velkou chválu vzdám.
Chlebíčka kus, pohár piva
růžově se s tváří divá;
ale škodná kořalka
jako zvadlá fialka.
Zdravá barva lidem v tváři
kořalkou se rychle maří.
Sejdeš-Ii se s kořalou,
spatříš tvářnost ospalou,
dělá z něho šereda
bručivého medvěda.
59
Dává-li kdo dětem líh,
ubožáky činí z nich.
Z kořalky máš chorobu,
kráčíš rychle ku hrobu.
Otče, matko, chraň se líhu,
nechceš-li mít chorob tíhu.
Líhem-li své pojíš děti,
budou stále churavěti.
Milovníkům kořalek
nepomáhá žádný lék.
Nerozumní kořalkáři
statek, tělo, duši maří.
Pijan u Boha má hřích,
u lidí pak žel neb smích.
Líhovina rudá, šedá,
pijanovi zdraví nedá,
vizte, jeho tvář je bledá.
Pijanova neplecha,
radost v domě nenechá.
Kdo rád pije líhovinu,
způsobí si opuchlinu.
Pijan tak se blbě chová
jako ve dne noční sova.
Opilec pobuda, nerudá, ostuda,
Opilce-li dítě vidí,
v nevinné se duši stydí.
Žena-li v bytu svém kořalku mívá,
nadarmo před lidmi bídu svou skrývá;
z očí jí mžouravých nepěkně kouká,
někdy i ze rtů jak sova jí houká.
Šeredně sluší tvář opilce muži,
opilá žena je hnijící růží.
60
Všeho druhu líhoviny,
nosí bídu do rodiny;
kořalky se pilně chraň,
za ni platíš ďáblu daň;
on ti za daň blaho ruší,
brzo chce mít tvoji duši,
Za kořalku peněz škoda,
máš-li žízeňžízeň, dobrá voda.
Ten kdo kořalku ti chválí,
nerozumně tebe šálí;
řekni mu: „Pij si ji sám,
já tu morovinu znám.“
Kořalka, byť jako med,
v žaludku se mění v jed.
Matonoh.
Matonoh.
Kořalka že nesílí,
důkazem je opilý;
cestou zle se trmácí,
pro slabost se potácí;
směšným bývá velice,
téměř jako opice;
pohybuje se jen stěží,
někdy padne, v blátě leží,
medvědími hlaholy
hloupé věci blábolí.
Pomoz ubožáku tomu,
dá-li se ti, veď ho domů;
nedá-li se, byť i v noci,
svolej muže ku pomoci;
kdybys ho tam pominul,
snad by bídné zahynul.
61
Komu líhoviny voní,
zhusta pozdě bycha a honí;
výdělkem si hrdlo spláchne,
a byt jeho nouzi páchne.
Nač ti kořalky je třeba,
rodina-li nemá chleba?
Pijan, lenoch, nezdara,
o děti se nestará.
Koho peníz v kapse píchá,
v nedostatku často vzdýchá.
Opilec jak sůva čumí,
ani sobě nerozumí;
pro smích všemu okolí
hloupé řeči blábolí.
Kořalkáři, styď se, styď,
od moudrých se lidí kliď!
Kořalka prý hřeje, sílí;
proč se pijan k zemi chýlí,
ba i klesá každou chvíli?
Brynda ta jej oslabuje,
ba i krev mu otravuje;
odtud jeho tvář je bledá,
začasté i žlutá, šedá.
Kořalečnou morovinou
rok co rok sta lidí hynou.
Pálenka, ať rudá, šedá,
lidem moudře žiti nedá!
Komu líhovina voní,
dřív než má, se ve hrob kloní.
V kořalce kdo rozum topí,
mnoho špatných věcí tropí.
62
Kdo se chytí rosolkyrosolky,
hyne volky nevolky.
Travičkou se matka stává,
kořalku-li dětem dává.
Blahu svému rozuměj,
líhovině výhost dej;
není-li jen pouhým lékem,
jistě čertovým je mlékem.
Kdo tě do kořalky nutí,
osudnou hru s tebou kutí.
Dluhy.
Nedělej dluh bez potřebí,
každý dluh se na tě šklebí.
Nežli bys měl dělat dluhy,
raději měj život tuhý.
Půjčku splácej v pravý čas,
půjčí se ti jindy zas.
Kdo své dluhy špatně splácí,
vážnost u všech lidí ztrácí.
Dluh svůj zaplať správně rád,
ač bys v ten den měl i hlad.
Oh, ten dluh tvůj každodenní host,
s tebou jí, a nikdy nemá dost;
snaž se, abys ho byl brzy prost.
Špatně orá nový pluh,
je-li na něm ještě dluh.
Na dluh vzaté hedvábí
všecky smíšky pobaví;
lépe baví děva chasu
v zaplaceném kanafasu.
63
Nesluší vám, děvy, šat,
od kupce-li na dluh vzat.
Nepros o nic mamonáře,
nevypůjčuj od lichváře.
Zajíček-li větři prach,
utíká, má velký strach;
ty prach bídy nevětříš,
za mládí že nešetříš?
Hýřil, když byl mlád,
ve stáří má hlad.
Za mladosti desetníky
házel mezi hudebníky;
ve stáří se plačky shýbá,
za halířek ruku líbá.
Pilně pracuj, nelenoš,
nepromarni ani groš.
Za kořalku zhusta
sprosťák dělá dluh;
prodá se mu statek,
koně, vůz i pluh.
Co máš platit, zaplať hned,
na úroky obrať hled,
jež tvůj bližní marně ztrácí,
když se dluh mu pozdě splácí.
Víc než přijmeš, nevydávej,
za nic dlužna nezůstávej;
něco denně stranou dávej,
tak dnů lepších očekávej,
ale šetřit nepřestávej;
nešetrným jistá bída
do světnice oknem hlídá.
64
Halíř marně vydaný
nevrátí se do schrány.
Co si kanár dneska nechá,
k tomu z jitra chutě spěchá.
Rodiny tvé šťastný kruh
rozrušuje každý dluh;
hleď, by jizba byla prosta
nemilého toho hosta.
Zemák chutná líp než pstruh,
na němž vázne ještě dluh.
Na uváženou.
Kdo dobře mluví, hříšně činí,
ten pokrytstvím svou duši špiní.
Každý projev pravé lásky,
pudí lidem s čela vrásky.
Bratře, nikdy zlého soka
s pokojného nepusť oka.
Dobře, tuším, znáš,
co nám staří říkávají:
„Doma jez, co máš,
u lidí pak, co ti dají.“
Někoho-li bludař svodí,
zda-li ho pak vysvobodí?
Jen pořídku, když hostů šest,
i pro sedmého místo jest.
Kde se pro šest hostů vaří,
sedmému se špatně daří;
šest-li někdo hostů čeká,
sedmého se právem leká.
65
Hloupost mívá rodnou sestru pýchu,
obě dvě jsou moudrým lidem k smíchu.
S mladým-li se víno staré páří,
výtečně se jemu v bečce daří;
jun-li s kmetem upřímně se schází,
oba prospěch dobrý doprovází
Úcta k pravdě krátká,
chodidla má vratká.
Nelaskavé lži a klamy
vyzradí se časem samy;
o čem obelhaný neví,
z nenadání se mu zjeví.
Nadarmo se krtek skrývá,
rostliny-li poderývá;
přijde rolník, běda, běda,
krtek marně pomoc hledá;
přeubohý škůdný rek
rolníku dá kožíšek.
Každého měj za dobrého,
než zvíš o něm něco zlého.
Duch je sice jeho jarý,
ale nástroj jeho starý.
Co máš zítra dělat, dělej dnes,
co máš dneska jísti, zítra jez.
„Schované se hodí,“
plýtvání hlad plodí.
Není nic tak tajné osnováno,
že by nebylo kdys na jev dáno.
Liška vlka dlouho šidí,
vlk však časem přec ji sklidí.
Starý člověk už je jako dítě,
nejraději vstává na úsvitě;
66
na večer se ničím másti nedá,
záhy zase lůžka svého hledá.
Lidem starým všude slušnou úctu vzdej,
na paměti Písmo a své stáři měj.
Hůře nežli cholera
hubí lidstvo nevěra;
cholera jen tělo boří,
nevěra i duši moří.
Dokud národ Boha vzývá,
dotud blahý život mívá;
otráven-li nevěrou,
bývá bídnou příšerou.
Slepého li slepý vede
nepravými cestami,
oběma jim noha sjede,
oba spadnou do jámy.
„Výhost dejme slepým vůdcům,
vedoucím lid v nákazu;
nevyhneme-li se škůdcům,
jistě přijdem’ k úrazu.
Co kdy v lidstvu peklo spletlo,
plodilo jen slepotu;
Kristovo jen věčné světlo
zapuzuje temnotu.
Kristus bělmo s očí stírá
ve Své Církvi přesvaté;
Boží láska, naděj’, víra
blaží chudé, bohaté.
Zjevené kdo pravdy hledá,
tomu Pán Bůh pomůže;
kdo se lháři klamat nedá,
ustele si na růže.
67
Živ buď blaze ve své snaze,
milostí Svou Bůh tě dař,
slovem, pérem, po veškerém
vlasti kruhu bludy mař.
Kdo neuznává Boží pravomoc,
dej každé pravomoci dobrou noc.
Kdo autoritu Boží upírá,
vší autoritě základ ubírá.
Kdo podkopává autoritu Boží,
ten autoritu každou ve hrob složí.
Slepec-li slepci dá rámě,
obadva octnou se v jámě.
Pomluva a osočení
čestnou zbraní nikdy není;
rezavou tu bídnou zbroj,
nikdy neber s bližním v boj;
útoč, braň se jako lev,
otrávíš jen vlastní krev.
Nevděk bývá rohatou
zlého světa odplatou;
příznivcům se špatně chová,
než jej stihne trýzeň nová.
Slepému je snadno ošemetně v oči lhát,
ale není radno činiti tak vícekrát;
z nenadání vzejde den,
kdy lhář bývá objeven;
Kdo se vždy a všudy chlubí,
sám si dobrou pověst hubí.
O bližním za to měj, dobrý že jest,
dokud se nestvrdí opáčná zvěst;
Mladý duch se mistru koří,
kterýž víru v Boha boří;
68
nepředčí-li mistra žák,
jest a bude nebožák.
V Církvi Boží vzorně stůj,
miluj vlast a národ svůj.
Pomlouvače zlého lituj,
má-li zdravý rozum, zpytuj.
Nejsi-li s biskupem, věrců hlavou,
nejsi ni se svatou Církví pravou;
biskupa stanovil Svatý Duch,
k rozkazu jeho svůj nakloň sluch.
Jenom duše černá
Bohu není věrna.
Křesťanské zásady
vezdy jsou bez vady.
Moudrost se pramení
z Božího Zjevení.
Věčný náš Bože, sám
osvěcuj rozum nám!
Kde se člověk zrodí,
tam se dobře hodí;
někdy jen mu hvězda štěstí
do ciziny cestu klestí;
bratře, sestro, vlast je vlast,
cizina má na tě past.
Kde je zbožný lid,
tam je blahý byt;
kde však vládne pustá vřava,
radosti se nedostává.
Víš-li, co to lesem šumí
a co bzučí každá včela?
Šelma ten, kdo více děládělá,
nežli umí?
69
Z mládí hleď si ušetřit,
nechceš-li kdys nouzi třít.
Klepání a plkání,
před chudobou nechrání;
pomlouvačná plkuše
oškliví se do duše.
Kdo věk mladý líně maří,
tomu v stáří zle se daří.
„Líná huba holé neštěstí,“
ale ústa bohopustá,
k blahu cestu neklestí.
Všude mluv jen pravdu čistou,
budeš míti vážnost jistou.
Hanba, tobě, bídný lháři,
zjevná lež ti kouká s tváří.
„Ne dnes, ne dnes, až v den jiný,“
říkává jen člověk líný.
Pták, byť letěl do nebe,
nevylítne nad sebe.
Dva-li totéž činí,
činové jsou jiní.
Kdo překročuje Církve meze,
ten skládá jméno katolík,
on nevěda, či věda, leze
již v odpadlí ku zpupný šik.
Vrána ku vráně sedá,
hodný hodného hledá.
Špatných lidí spolek
křehký jako dolek;
mají se dnes rádi,
zítra se už zradí.
70
Ve spor synů svých a vnuků,
nestrkej děd vážnou ruku,
nechceš-li mít z toho muku.
Co chce jeden, nechce druhý,
z toho povstává spor tuhý;
z moudré řádné úvahy
nerodí se průtahy.
Hanbu dělá svému domu,
kdo má lista plná „hromů“.
Hrubiáne, styď se, styď,
od slušných se lidí kliď.
Pravda muže býti obalená,
ale časem bude odhalená.
Trpělivostí se přečká
štěkot psa i zloba křečka.
Rváče nejdřív pokoří,
kdo s ním klidně hovoří.
Za let mladých musíš střádat,
ve stáří-li nechceš strádat.
Lenoch jarý, žebrák starý.
„Líná huba holé neštěstí,“
mluvka vsak jde snadno na scestí.
Mluv jen pravdu, nikdy lež,
tak jen hanby nedojdeš.
Vymámená lichá sláva
shoří jako suchá tráva.
Ó ta lichá osvěta
černým květem prokvétá.
Zpozdilec sebe a činy své chválí,
mní-li, že Boha a bližního šálí?
Ubožák za to má, ten že mu věří,
s pravdou kdo rozumně jeho řeč měří.
71
Skříň a truhla tvá ať nezeje,
„příležitost dělá zloděje“.
Kde se víra v Boha podrývá,
moudrý člověk, co má, ukrývá.
Člověku, jenž v Boha věří,
bezpečně se všechno svěří.
Nevěrci nic nesvěřuj,
před ním na stráži vždy stůj.
Hrdí-li a uhlazení páni
prosté mravy tvé a ctnosti haní;
řekni: „Nemusíte pravdu míti,
není všecko zlatem, co se třpytí!“
Kdo sám sebe chválí,
zásluhu svou spálí.
Pověz, s kým se scházíš,
a já rychle řeknu tobě,
před lidmi, co tajíš v sobě,
kam si cestu razíš.
Neškoď sobě, neškoď vlasti,
nelákej lid do zlé pasti.
Člověka, jenž nevidí,
snadno, kdo chce, ošidí;
avšak Pán Bůh dobře vidí,
kdo a jak a koho šidí.
Kdo se chlubí, bývá hrubý,
smích-li ukáže mu zuby.
Nekárej hned chyby,
jak se tobě zlíbí;
té své chyby želí bolně,
chybil-li kdo mimovolně;
na sebe však pilně dbej,
chybám všem se vyhýbej.
72
Na jiném-li chybu vidíš,
hleď, ať z toho prospěch klidíš;
na tobě-li nezří jiný
tytéž aneb horší viny?
Před zrcadlem ráda dlíváš,
na svou tvář se pilně díváš;
dívej se též na duši,
chyba-li v ni nebuší;
shovívavou k bližním buď,
přísněj sebe než je suď.
Náhlých lidí urážky
neklaď přísně na vážky,
zlostník vida klidnost tvou,
spíše pozná vinu svou.
Olej se do ohně neleje,
křikem se hádka víc rozhřeje;
řve-li rváč, hubatý rek,
křik v něm by rozmnožil vztek.
Na jazyk si hlupec nevidí,
proto za svou řeč se nestydí.
Mlčením se hádka zamezí,
nad křiklounem klidný zvítězí.
Marnivci hned rudnou líce,
nadýmají se mu plíce,
kde ho nezná žádný;
ale náhle tichne bledne,
do koutečka skromně sedne,
kde je znatel řádný.
Zásluhy-li pravé máš,
nikdy nechval sebe;
mníš-Ii, že jen ty je znáš?
Nejlíp Bůh zná tebe!
73
Chceš li, bližnímu se směj,
příští pláč svůj v mysli měj.
Bližního kdo zarmucuje
slovem zlým neb tvrdým skutkem,
velmi brzo zpozoruje,
že tím nebe, jej i sebe
naplňuje žalným smutkem.
Nezná-li kdo závisti,
klid si v duši pojistí;
s tím, co mág, buď spokojen,
budeš dost mít každý den.
Kmetu trochu vína slouží,
mladému věk neprodlouží.
Moudrého souseda pilně si važ,
ve stálé přízni s ním býti se snaž.
Moudrá-li sousedka vážně ti radí,
nikdy v tom nevězí vajíčko hadí,
od ní si ráda vždy raditi dej,
v přátelské úctě a lásce ji měj.
Chytrá-li žena tě úlisně chválí,
buď se ti směje neb v něčem tě šálí;
stále k ní se vlídně měj,
nikdy však jí nehledej;
třeba-li jí pomoci,
přispěj za dne, za noci.
Druh druha všechna břemena
ber každý na svá ramena.
Ty nesuď skutek bližního,
buď soudcem skutku vlastního.
K tobě-li se někdo fatí,
a se řeč inu při tom hatí,
74
sotva upřímnou má hruď;
na pozoru pilném buď, –
ale klidně o něm suď,
nadarmo jej nezarmuť.
Kdo se nenaučil poslouchat a sloužit,
po úloze vyšší nikdy nemá toužit;
jistě měl by horkou za své vlády lázeň,
aby ve svém sboru upevnil si kázeň;
čemu dokonale sám se nenaučil,
tím by podřízence, však i sebe mučil.
Škoda z toho, čeho mnoho;
ve všech věcech měj svou míru,
nezabloudíš do zlých vírů.
Lot’rie slibuje dukáty,
svléká vsak poslední kabáty.
Dělej dobře člověku,
dožiješ se nevděku;
ale ževěz, že Hospodin
splatí každý dobrý čin.
Upřímnýma svědčím rtoma:
„Všude dobře, nejlíp doma!“
Lepší doma chleba krajíc
nežli jinde březňák zajíc;
lepší doma v buchtě mák,
nežli jinde bažant pták;
lepší doma chleba kus,
nežli jinde tučná hus.
Lepší doma hrách a zelí,
nežli jinde krocan celý;
lepší doma zemčata,
nežli jinde kuřata.
75
Návštěvu svou všude zkrať
a se brzo domů vrať.
Každý člověk má svou práci,
drahý čas svůj nerad ztrácí;
jsi-li moudrý, sám to víš,
nebuď jiným na obtíž;
nikde dlouho neprodli,
doma jen měj pohodlí.
„Prosit a dávat dvojí škoda;“
jenom tam bývá milá shoda,
jeden-li rád a vlídně dává,
druhý dar daný,daný vděčně brává.
„Schované se hodí,“
vzácnou radost plodí.
Nejsi-li tím, čím se činíš,
sám svou dobrou pověst špiníš;
viziž, velké, malé děti,
rozpustile smějí se ti;
odevšad i ostré vtipy,
vzduchem fičí jako šípy;
moudrý-li tě zpytuje,
upřímně tě lituje.
Koho strážník spolu jal,
toho spolu na soud dal
Nehty dal nám Pán Bůh na znamení,
abychom se vezdy rozpomněli,
On co v sedmém přikázání velí:
„Nech ty všechno všem, co tvoje není.“
76
OBSAH.
Odůvodnění názvu knihy této3
Pobožnost jest ke všemu užitečná5
Činná láska ku bližnímu17
Rodinné vychování dítek21
Zdraví a lékař26
Polní a domácí hospodářství31
Řemesla a obchody35
Moudrost a chytrost42
Štváč48
Hospoda, krčma51
Líhoviny58
Dluhy63
Na uváženou65
E: až; 2002
[77]