Na uváženou.

Na uváženou.
Kdo dobře mluví, hříšně činí, ten pokrytstvím svou duši špiní. Každý projev pravé lásky, pudí lidem s čela vrásky. Bratře, nikdy zlého soka s pokojného nepusť oka. Dobře, tuším, znáš, co nám staří říkávají: „Doma jez, co máš, u lidí pak, co ti dají.“ Někoho-li bludař svodí, zda-li ho pak vysvobodí? Jen pořídku, když hostů šest, i pro sedmého místo jest. Kde se pro šest hostů vaří, sedmému se špatně daří; šest-li někdo hostů čeká, sedmého se právem leká. 65 Hloupost mívá rodnou sestru pýchu, obě dvě jsou moudrým lidem k smíchu. S mladým-li se víno staré páří, výtečně se jemu v bečce daří; jun-li s kmetem upřímně se schází, oba prospěch dobrý doprovází Úcta k pravdě krátká, chodidla má vratká. Nelaskavé lži a klamy vyzradí se časem samy; o čem obelhaný neví, z nenadání se mu zjeví. Nadarmo se krtek skrývá, rostliny-li poderývá; přijde rolník, běda, běda, krtek marně pomoc hledá; přeubohý škůdný rek rolníku dá kožíšek. Každého měj za dobrého, než zvíš o něm něco zlého. Duch je sice jeho jarý, ale nástroj jeho starý. Co máš zítra dělat, dělej dnes, co máš dneska jísti, zítra jez. „Schované se hodí,“ plýtvání hlad plodí. Není nic tak tajné osnováno, že by nebylo kdys na jev dáno. Liška vlka dlouho šidí, vlk však časem přec ji sklidí. Starý člověk už je jako dítě, nejraději vstává na úsvitě; 66 na večer se ničím másti nedá, záhy zase lůžka svého hledá. Lidem starým všude slušnou úctu vzdej, na paměti Písmo a své stáři měj. Hůře nežli cholera hubí lidstvo nevěra; cholera jen tělo boří, nevěra i duši moří. Dokud národ Boha vzývá, dotud blahý život mívá; otráven-li nevěrou, bývá bídnou příšerou. Slepého li slepý vede nepravými cestami, oběma jim noha sjede, oba spadnou do jámy. „Výhost dejme slepým vůdcům, vedoucím lid v nákazu; nevyhneme-li se škůdcům, jistě přijdem’ k úrazu. Co kdy v lidstvu peklo spletlo, plodilo jen slepotu; Kristovo jen věčné světlo zapuzuje temnotu. Kristus bělmo s očí stírá ve Své Církvi přesvaté; Boží láska, naděj’, víra blaží chudé, bohaté. Zjevené kdo pravdy hledá, tomu Pán Bůh pomůže; kdo se lháři klamat nedá, ustele si na růže. 67 Živ buď blaze ve své snaze, milostí Svou Bůh tě dař, slovem, pérem, po veškerém vlasti kruhu bludy mař. Kdo neuznává Boží pravomoc, dej každé pravomoci dobrou noc. Kdo autoritu Boží upírá, vší autoritě základ ubírá. Kdo podkopává autoritu Boží, ten autoritu každou ve hrob složí. Slepec-li slepci dá rámě, obadva octnou se v jámě. Pomluva a osočení čestnou zbraní nikdy není; rezavou tu bídnou zbroj, nikdy neber s bližním v boj; útoč, braň se jako lev, otrávíš jen vlastní krev. Nevděk bývá rohatou zlého světa odplatou; příznivcům se špatně chová, než jej stihne trýzeň nová. Slepému je snadno ošemetně v oči lhát, ale není radno činiti tak vícekrát; z nenadání vzejde den, kdy lhář bývá objeven; Kdo se vždy a všudy chlubí, sám si dobrou pověst hubí. O bližním za to měj, dobrý že jest, dokud se nestvrdí opáčná zvěst; Mladý duch se mistru koří, kterýž víru v Boha boří; 68 nepředčí-li mistra žák, jest a bude nebožák. V Církvi Boží vzorně stůj, miluj vlast a národ svůj. Pomlouvače zlého lituj, má-li zdravý rozum, zpytuj. Nejsi-li s biskupem, věrců hlavou, nejsi ni se svatou Církví pravou; biskupa stanovil Svatý Duch, k rozkazu jeho svůj nakloň sluch. Jenom duše černá Bohu není věrna. Křesťanské zásady vezdy jsou bez vady. Moudrost se pramení z Božího Zjevení. Věčný náš Bože, sám osvěcuj rozum nám! Kde se člověk zrodí, tam se dobře hodí; někdy jen mu hvězda štěstí do ciziny cestu klestí; bratře, sestro, vlast je vlast, cizina má na tě past. Kde je zbožný lid, tam je blahý byt; kde však vládne pustá vřava, radosti se nedostává. Víš-li, co to lesem šumí a co bzučí každá včela? Šelma ten, kdo více děládělá, nežli umí? 69 Z mládí hleď si ušetřit, nechceš-li kdys nouzi třít. Klepání a plkání, před chudobou nechrání; pomlouvačná plkuše oškliví se do duše. Kdo věk mladý líně maří, tomu v stáří zle se daří. „Líná huba holé neštěstí,“ ale ústa bohopustá, k blahu cestu neklestí. Všude mluv jen pravdu čistou, budeš míti vážnost jistou. Hanba, tobě, bídný lháři, zjevná lež ti kouká s tváří. „Ne dnes, ne dnes, až v den jiný,“ říkává jen člověk líný. Pták, byť letěl do nebe, nevylítne nad sebe. Dva-li totéž činí, činové jsou jiní. Kdo překročuje Církve meze, ten skládá jméno katolík, on nevěda, či věda, leze již v odpadlí ku zpupný šik. Vrána ku vráně sedá, hodný hodného hledá. Špatných lidí spolek křehký jako dolek; mají se dnes rádi, zítra se už zradí. 70 Ve spor synů svých a vnuků, nestrkej děd vážnou ruku, nechceš-li mít z toho muku. Co chce jeden, nechce druhý, z toho povstává spor tuhý; z moudré řádné úvahy nerodí se průtahy. Hanbu dělá svému domu, kdo má lista plná „hromů“. Hrubiáne, styď se, styď, od slušných se lidí kliď. Pravda muže býti obalená, ale časem bude odhalená. Trpělivostí se přečká štěkot psa i zloba křečka. Rváče nejdřív pokoří, kdo s ním klidně hovoří. Za let mladých musíš střádat, ve stáří-li nechceš strádat. Lenoch jarý, žebrák starý. „Líná huba holé neštěstí,“ mluvka vsak jde snadno na scestí. Mluv jen pravdu, nikdy lež, tak jen hanby nedojdeš. Vymámená lichá sláva shoří jako suchá tráva. Ó ta lichá osvěta černým květem prokvétá. Zpozdilec sebe a činy své chválí, mní-li, že Boha a bližního šálí? Ubožák za to má, ten že mu věří, s pravdou kdo rozumně jeho řeč měří. 71 Skříň a truhla tvá ať nezeje, „příležitost dělá zloděje“. Kde se víra v Boha podrývá, moudrý člověk, co má, ukrývá. Člověku, jenž v Boha věří, bezpečně se všechno svěří. Nevěrci nic nesvěřuj, před ním na stráži vždy stůj. Hrdí-li a uhlazení páni prosté mravy tvé a ctnosti haní; řekni: „Nemusíte pravdu míti, není všecko zlatem, co se třpytí!“ Kdo sám sebe chválí, zásluhu svou spálí. Pověz, s kým se scházíš, a já rychle řeknu tobě, před lidmi, co tajíš v sobě, kam si cestu razíš. Neškoď sobě, neškoď vlasti, nelákej lid do zlé pasti. Člověka, jenž nevidí, snadno, kdo chce, ošidí; avšak Pán Bůh dobře vidí, kdo a jak a koho šidí. Kdo se chlubí, bývá hrubý, smích-li ukáže mu zuby. Nekárej hned chyby, jak se tobě zlíbí; té své chyby želí bolně, chybil-li kdo mimovolně; na sebe však pilně dbej, chybám všem se vyhýbej. 72 Na jiném-li chybu vidíš, hleď, ať z toho prospěch klidíš; na tobě-li nezří jiný tytéž aneb horší viny? Před zrcadlem ráda dlíváš, na svou tvář se pilně díváš; dívej se též na duši, chyba-li v ni nebuší; shovívavou k bližním buď, přísněj sebe než je suď. Náhlých lidí urážky neklaď přísně na vážky, zlostník vida klidnost tvou, spíše pozná vinu svou. Olej se do ohně neleje, křikem se hádka víc rozhřeje; řve-li rváč, hubatý rek, křik v něm by rozmnožil vztek. Na jazyk si hlupec nevidí, proto za svou řeč se nestydí. Mlčením se hádka zamezí, nad křiklounem klidný zvítězí. Marnivci hned rudnou líce, nadýmají se mu plíce, kde ho nezná žádný; ale náhle tichne bledne, do koutečka skromně sedne, kde je znatel řádný. Zásluhy-li pravé máš, nikdy nechval sebe; mníš-Ii, že jen ty je znáš? Nejlíp Bůh zná tebe! 73 Chceš li, bližnímu se směj, příští pláč svůj v mysli měj. Bližního kdo zarmucuje slovem zlým neb tvrdým skutkem, velmi brzo zpozoruje, že tím nebe, jej i sebe naplňuje žalným smutkem. Nezná-li kdo závisti, klid si v duši pojistí; s tím, co mág, buď spokojen, budeš dost mít každý den. Kmetu trochu vína slouží, mladému věk neprodlouží. Moudrého souseda pilně si važ, ve stálé přízni s ním býti se snaž. Moudrá-li sousedka vážně ti radí, nikdy v tom nevězí vajíčko hadí, od ní si ráda vždy raditi dej, v přátelské úctě a lásce ji měj. Chytrá-li žena tě úlisně chválí, buď se ti směje neb v něčem tě šálí; stále k ní se vlídně měj, nikdy však jí nehledej; třeba-li jí pomoci, přispěj za dne, za noci. Druh druha všechna břemena ber každý na svá ramena. Ty nesuď skutek bližního, buď soudcem skutku vlastního. K tobě-li se někdo fatí, a se řeč inu při tom hatí, 74 sotva upřímnou má hruď; na pozoru pilném buď, – ale klidně o něm suď, nadarmo jej nezarmuť. Kdo se nenaučil poslouchat a sloužit, po úloze vyšší nikdy nemá toužit; jistě měl by horkou za své vlády lázeň, aby ve svém sboru upevnil si kázeň; čemu dokonale sám se nenaučil, tím by podřízence, však i sebe mučil. Škoda z toho, čeho mnoho; ve všech věcech měj svou míru, nezabloudíš do zlých vírů. Lot’rie slibuje dukáty, svléká vsak poslední kabáty. Dělej dobře člověku, dožiješ se nevděku; ale ževěz, že Hospodin splatí každý dobrý čin. Upřímnýma svědčím rtoma: „Všude dobře, nejlíp doma!“ Lepší doma chleba krajíc nežli jinde březňák zajíc; lepší doma v buchtě mák, nežli jinde bažant pták; lepší doma chleba kus, nežli jinde tučná hus. Lepší doma hrách a zelí, nežli jinde krocan celý; lepší doma zemčata, nežli jinde kuřata. 75 Návštěvu svou všude zkrať a se brzo domů vrať. Každý člověk má svou práci, drahý čas svůj nerad ztrácí; jsi-li moudrý, sám to víš, nebuď jiným na obtíž; nikde dlouho neprodli, doma jen měj pohodlí. „Prosit a dávat dvojí škoda;“ jenom tam bývá milá shoda, jeden-li rád a vlídně dává, druhý dar daný,daný vděčně brává. „Schované se hodí,“ vzácnou radost plodí. Nejsi-li tím, čím se činíš, sám svou dobrou pověst špiníš; viziž, velké, malé děti, rozpustile smějí se ti; odevšad i ostré vtipy, vzduchem fičí jako šípy; moudrý-li tě zpytuje, upřímně tě lituje. Koho strážník spolu jal, toho spolu na soud dal Nehty dal nám Pán Bůh na znamení, abychom se vezdy rozpomněli, On co v sedmém přikázání velí: „Nech ty všechno všem, co tvoje není.“ 76 OBSAH.
Odůvodnění názvu knihy této3 Pobožnost jest ke všemu užitečná5 Činná láska ku bližnímu17 Rodinné vychování dítek21 Zdraví a lékař26 Polní a domácí hospodářství31 Řemesla a obchody35 Moudrost a chytrost42 Štváč48 Hospoda, krčma51 Líhoviny58 Dluhy63 Na uváženou65
E: až; 2002 [77]