Štváč.
Snadno sobec podplacený
štve lid líhem osvícený,
smělé pravdy, potupu
sype v uši zástupu;
48
že mu věsí bulíka,
o tom nic mu neříká.
Zmámený lid řve a kleje,
lhář a štváč však se mu směje.
Lid že kazí, svůdce ví,
ale jak to napraví?
Poděsí jej práce krtí
v poslední den hrozné smrti.
Nihilista, anarchista,
smutný osud lidu chystá;
liberál jim chválu tleská –
ubohá ty vlasti Česká!
Kdo to hubí národ drahý?
Neznáš-li ty lidu vrahy?
Zbavte se svých zlořádů,
zbavíme vlast úkladů.
Štváč klid kazí v rodině,
zhusta v celé dědině;
štváče bedlivě se straň,
přístup do domu mu braň.
Ve schůzi nechytej kolkolem lelky,
pozoruj, rozum-li promlouvá velký,
neboli blábolí rozoumek mělký.
Nejeden mluvka řeč mate a kroutí,
jako hoch k pomlázce vrbové proutí;
žilami těmi pak nejapní muži
do větru mávají, ve zlu se tuží.
Kéž by radš každý z nich pletenou žilou,žilou
proklepal mluvkovu chvástavost shnilou.
Ku štváči kdo ucho kloní,
za to pozdě bycha honí.
49
Ty hlubokou se vědou chlubíš,
a blaho své a bližních hubíš,
co do takové učenosti,
jež nerozmáhá v lidu ctnosti?
Kdo lidu víru krade, boří,
ten podobá se kuně, tchoři.
Nerozumná nevěra,
ochechule, příšera,
hlásá lež a bludy,
strojí tmu a trudy,
hubí pravou svobodu
ubohému národu.
Na sta rodin druhdy blahých,
svedených a proto nahých,
dnes už smutně počítáme,
a jich svůdce dobře známe;
doma přišli na mizinumizinu,
pomýšlejí na cizinu.
Nad hrobem sebevraha.
Nad hrobem sebevraha.
Duchem žil jen v temnu šerém,
nevěreckým psával pérem,
zavraždil se revolverem.
Jeho lež klid blahý ruší;
všem, jimž vešla v chtivé uši,
Bože, odpusť jeho duši!
Bídných štváčů řečí planou,
bídnými se mnozí stanou.
Zhoubných bludů hlasatelé
spravují se zásadou:
„Lžeme všude, lžeme směle,
lež nám nebuď závadou!“
50
Ubozí, vy žamputáři,
kam jste dali rozum, stud?
Služte zlému duchu lháři,
ponechte si lež a blud;
za zjevenou pravdu dík
Bohu vzdává katolík.
Svůdce-škůdce.
Svůdce-škůdce.
Štváči, ty že sloužíš vlasti?
Vždyť ji vedeš do zlé pasti!
Hmotný zisk a vlastní sláva
slovu tvému pružnost dává.
Víru v Krista, blaha zdroj,
hubit chce tvůj hnusný boj?
Ve zdroj blaha bláto házíš,
blaho šťastných rodin kazíš,
směle šíříš lži a bludy
v rozum chudý seješ trudy.
Liško, ty to dobře víš,
proto ve tváři se rdíš!