Činná láska ku bližnímu.

Činná láska ku bližnímu.
Bližnímu vždy dobře čiň, s každým díkem rád se miň; Bůh ti splatí bohatou za zásluhy odplatou. Zvláště nuzné starce, děti, mívej vezdy na paměti, pokud sami prací svou živiti se nemohou. K žebrákovi, starci spěš, máš-li, dej mu, čeho třeba, halíř, zemák nebo chleba, a jej zbožným slovem těš; lesklá slza v oku starém bude tobě vzácným darem. To, co si utrhneš od vlastních úst, a tak si uložíš prospěšný půst, svému-li hladnému bližnímu dáš, v nebesích na úrok složeno máš. Máš-li málo, z mála dej, na vděk lidský nečekej; Bůh tvou dobrou vůli zná, odplatu On tobě dá. Každé vděčné „zaplať Bůh“ zmenší tobě hříšný dluh. Žebrákovo děkování volá na tě požehnání. Více blaží dary dávat, než je od svých bližních brávat. 17 Almužny-li rychle dáš, zásluhu tam dvojí máš. Zapuď bližním hlad a žízeň, rozmnožíš si Boží přízeň. Vděčná slza žebrákova drahou perlu v sobě chová; a ta v nebi u trůnu okrášlí tvou korunu. Co dáš z lásky v ruce chudé, ku prospěchu tobě bude. Almužnička z lásky kmetu, „Pán Bůh zaplať“ z jeho retů, nad kytici z vonných květů. Ku všem spolulidem svým vezdy budiž laskavým, na uznání nečekej, nevděku se nelekej; vševědoucí Bůh to ví, On soud pravý prosloví. Bůh ti víc než jiným dal, abys o chudobné dbal; vše, co nuzným bližním dáš, uloženo v nebi máš; Kristus za to bohatou oblaží tě odplatou. Ani doušek vody dané bez odměny nezůstane. Jak můžeš, bližním dobře čin, tak drahý věnec sobě viň; jím splatí tobě Kristus Bůh všech obdařených bližních dluh; 18 ten věnec bude věčnou dobou tvé hlavy nejslavnější zdobou. Shledáváš se také s duší, jí hlad, žízeň blaho ruší; i jí pokrm, nápoj schází, proto v neřestech se plazí. Seber nábožný um svůj, nebožáka poučuj; poučení jemu dej, do chrámu jej posílej; za duši tak získanou Bůh tě vezme v radost Svou. Slovem svým i příkladem blaho chystej bludným všem; opustí-li hříšné scestí, dík ti vzdají za své štěstí za života na té zemi. v nebi s kajicníky všemi. Bližního jen špatný člověk špiní, ze skutků a věcí zlých jej viní; ve své služby jímá také tisk, plyne-li mu z toho hnusný zisk; že tím bližní, jemuž srdce zraní, pozbývá snad pokojného spaní; že tím jiné na zlou cestu svodí, ostudu a škodu že jim plodí: o to taký člověk nešvara ve své zlobě nic se nestará. Co si počne on i rodina, až mu přijde spláty hodina? Má-li nuzný bližní hlad, o chléb s ním se rozděl rád; 19 dárek ten jest mnohocenný, nezůstane bez odměny; nuznému co z lásky dáš, v nebi sobě ukládáš. Kristus Pán má dobrý sluch; slyší každé: „Zaplať Bůh!“ Máš-li málo, dávej z mála, nemine tě v nebi chvála. Komu Pán Bůh více dá, od toho víc požádá. Od Boha jest vše, co máme, ze všeho mu počet dáme. Ze svého kdo rád ti dává, nechať z ruky tvojí brává. Každý dárek vzájemný lidem všem jest příjemný. Dárek z pravé lásky daný jenom u zlých dojde hany. Kdo ti nemá z čeho dát, tomu, máš-li, dávej rád. Kdo má než ty pětkrát víc, chudobným vsak nedá nic, je-li darů chtivý strýc, opatrně hleď mu v líc; dar tvůj jemu prospěje, on pak se ti vysměje. O čem lidé nevědí, to ti snadno nesnědí. Nesmíš všechno rozdávat, sám-li nechceš míti hlad. Nevíš-li, že mlsné huby na všechno si brousí zuby? 20 Chtivý člověk okem hned rád by, co kde vidí, sněd’. Skoupý člověk rád by bral, ale nerad komu dal. Dar z tvé ruky přijme skoupý, ale sotva poodstoupí, pomyslí si: „Ty jsi hloupý!“ Darebák dar vyprosí, dlouho však ho nenosí; hned jej hrdlem proleje, a se dárci vysměje. Dárce-li se o tom doví, příští prosbě nevyhoví, řekne: „Toho pobudu podporovat nebudu; snad to lenošení zkrátí a se do své práce vrátí!“