Rodinné vychování dítek
Otče, matko, hleď, ať děti
neděle a svátky světí;
vlastním příkladem jim sviť,
zbožným slovem duše syť.
Kdo rodinu svou řídí rázně,
a vždy je dbalým moudré kázně,
ten pro budoucnost neměj bázně;
co moudrost lidská nezmůže,
tam milost Boží pomůže.
Dítě neslyš ze rtů tvých
slůvek zlých a neslušných;
21
co jsi zkazil v jeden den,
nenapravíš za týden.
Slova hříšná jako střela
do nevinných duší vjela;
jed byl ve zlém náboji, –
kdo tu ránu vyhojí?
Potupí-li choť svou muž,
dětem ve hruď vráží nůž;
manželka-li zlobí chotě,
vydává své dítky psotě.
Otče, matko, žijte skromně,
víru hajte nepodlomně;
víra pravá, svaté ctnosti
pramenem jsou blaženosti.
Otče, matko, pěstuj dítky
jako vzácné pro ráj kvítky,
Bůh je od vás požádá,
vám je v ruce ukládá.
Nekaz děti sprostou hádkou
s manželkou svou, jejich matkou.
Nikdy nezři dítek zrak
na očích vám hněvu mrak.
Často nerozvážný vtip
vráží dětem v duši šíp.
Hříšné slovo jako zmije
do budoucna v dítku žije.
Otci, matce třikrát běda,
na slova-li pozor nedá!
Lepší klidný poseda,
nežli bujný nezbeda.
Nejedno z mladičkých děvčátek,
botky má z toulavých telátek.
22
Babička mně říkávává:
„Kdo rád chodí do školy,
a tam dobře pozor dává,
doma nic ho nebolí.“
V rodinách-li hyne víra,
blaživá v nich radost zmírá.
Schůzky s klepnou plkuší
vnitřní klid ti poruší.
Matko, nemař svého času,
vážného si všímej hlasu:
„Kde máš dcerku, kde máš kluka?
Zezulka-li z tebe kuká?
Dcerko dobrá, hochu švarný,
mladý věk váš nebuď marný,
sbírejte si zásobu
ušlechtilých způsobů.“
Nepřipouštěj synka k líhu,
kup mu raděj dobrou knihu;
ta mu bude ku prospěchu;
za dnů vážných na útěchu.
Buďte silni v každé ctnosti,
nemravů všech buďte prosti,
uvažujte všechna slůvka,
kteráž se rtů sype mluvka;
lehkovážnou má-li řeč,
od něho se kde kdo vleč.
Těch se chraňte, milé děvy,
jimž jdou nerozvážně se rtů
proudy nestydatých žertů –
žádné zrno, samé plevy.
Čím rychlej’ pyšná děva vzhůru leze,
tím spíše zase do hloubky se sveze.
23
Zamiluj si pokoru,
nepospíchej na horu.
Škoda nadějného hocha,
vyrůstá-li na lenocha;
v práci bývá choulostivý,
v krčmě se mu každý diví;
spatřuje, co chlapík umí,
do sklenky a v karty čumí;
často mívá hlučnou řeč,
z níž se rojí blbá seč.
Otče, matko, pravím vám,
neukrotí jeho vzdor
leda příklad váš a vzor,
dobrá kniha, Boží chrám.
Špatné knihy, noviny
záhubou jsou rodiny;
spustlí štváči, chytří svůdci
ctnosti jsou a blaha škůdci;
zlá již budoucnost nám kyne,
mravy pustnou, národ hyne.
Čím zas napraví se mravy?
Kéž vás Pán Bůh bělma zbaví!
Jenom Církev pravdu věstí,
ku pravému vede štěstí.
Moudrá matka děvu mívá
v každé práci na oku;
u matky ať dcera dlívá,
stále buď jí po boku;
matka jí vše tlumočí,
a ji nejlíp vyučí.
Kéž by do rodin šla moudrá četba,
hlásající moudrost blahodatnou;
24
mizela by z obcí děsná kletba, –
rozsívaná v lidu četbou špatnou.
Sebe a své děti neošalte,
bezbožecké spisy z domu vzdalte;
rouhavá-li ujme se v kom věta,
po rodinném blahu bývá veta;
zrnko satanova úkolu
nikde nezůstává bez bolu.
Doma blaze.
Doma blaze.
Totě, věru, divná věc:
pták, byť měl i zlatou klec,
po svobodě touží přec;
zhusta zví, že na škodu
vytoužil si svobodu.
Vzdorného odchodu z domova pyká,
na hlad a na bídu bolestně zvyká.
Moudrý ženich děvu vítávítá,
na níž pěkných šest p čítá:
pobožnou a přívětivou,
poctivou a pozorlivou,
pokojnou a přičinlivou.
Zbožné ženy, moudré matky
cennější jsou nad vše statky,
oblažují hrady, chatky.
25