Hospoda, krčma.

Hospoda, krčma.
Chceš-li doma míti hody, nechodívej do hospody. Nežli pivo, lepší voda, je-li v domě dobrá shoda. Piva větší míra do hlavy se vtírá; nad občanem z mokré čtvrti vážný člověk hlavou vrtí. 51 V hospodách-li drahý čas svůj trávíš, rodinné i vlastní štěstí dávíš. Jaké pak máš výhody z kořalny a hospody? Neumíš-li doma blaze žíti, jinde duch tvůj blaha nepocítí. Rodinu i sebe marně soužíš, po blahu-li mimo byt svůj toužíš. Ten, kdo hýří do noci, bídu mívá v nemoci. Tam, kde se karbaní, huláká, pije, pravdě a právu se ve tváře bije: křesťanské rodině blaho se kazí do nouze, do bídy cesta se razí. Obětuj hospodě kde jaký groš, žebráckou mošnu si na záda vlož. Pomni, že nemoudré, blbé tvé pitky, pykati bude tvá žena i dítky. Hospodské své útraty po celý rok piš, na jisto pak z účtů zvíš, jak jsi hloupě hlavatý; kéž bys to byl prozřetelně ukládal si v spořitelně! Poznej úkol muže, otce, zmoudřiž aspoň v novém roce; poznáš, proč ti nouze, bída do světnice oknem hlídá. O sklenku tvou sklenka ťuká, doma ženě srdce puká. Matka-li dítě své v náručí v hospodě nelidsky nemučí? 52 Kouř mu je patrnou otravou, nespaní škodlivou únavou; kořalka mu v ústa litá do tělíčka nemoc skýtá. Otče, matko, považte, život dítku nekazte! Neber děti do hospody, na veliké pomni škody; co tam dítku padá v uši, kazívá mu mladou duši, život blahý jemu ruší. Těžkou-Ii vám obětí: doma dbáti o děti? Nastane vám Boží soud, chcete-li pak hrůzou schnout? Pijan-li střídmého uvidí, vezdy se v duši své zastydí, blažený život má závidí. Často li v hospodě sedáš, brzy to na zdraví shledáš; a co ten bývalý domácí mír? Ničí jej víc a víc hlodavý výr! Nešťastné rodiny útrapy zkrať, na dobrou cestu se rozumně vrať; pomni, že dobrá a nábožná kniha člověka ku blahu, k nebesům zdvíhá. Komu již ku srdci přirostla hospoda, doma se množí mu rodinná neshoda; také už holoubek na střeše vrká, že se mu tobolka den co den scvrká. Pořádný občan by radostně slyšel, že už z té hospody na čisto vyšel; 53 rány by zacelil nedlouhý čas, v rodině nastal by blahobyt zas. Hospodář-li často bývá u kořalky nebo piva, uslyšíte: „Bum, bum, bum, prodávat se bude dům!“ Po rodičích máte statek, dětem-li ho zachováte, když den ke dni větší máte na poli a v domě zmatek? Stálý korbel a hra v karty nepřemůže starost Marty. V hospodě-li sedáš dlouho v noci, kterak hodláš denní práce zmoci? Věru, ty jsi divný pán, poroučí-li tobě džbán. Koho práce nehněte, tomu všechno pokvete: kdo rád loudá se a pije, tomu každé dílo shnije. Ten, kdo mnoho piva pije, před časem si rubáš šije; kořalce-li člověk slouží, rodinu i sebe souží; oba slyšte obžalobu: „Nemůžeš se dočkat hrobu?“ Čím víc pijan grošů klopí, tím víc hloupých kousků tropí; máš-li rozum laciný? Pamětliv buď rodiny, poslední své hodiny. 54 Podnapilý hloupě plká, čím dál více blábolí, až v něm celé okolí zuřivého spatří vlka. Když se vyspí z opiceopice, pyká toho velice; trest a hanbu z toho klidí, rozumných se lidí stydí. Člověk-li se podnapije, vyzradí, co v sobě kryje. Dítě, blázen, opilec, vyjevuje tajnou věc. Řádným mužem, otcem není, kdo má v krčmě zalíbení; v hospodě kdo svátky světí, ze dluhů se nevyvětí; kdo rád pije, karbaní, blaho z domů vyhání. Nalezneš-li v domě karty, roztrhej je na caparty; z hospody se navždy vzdal, kde jsi jednou v karty hrál. Kdo čas hříčkou v karty maří, tomu doma zle se daří: kteraké pak prospěchy může mít z té neplechy? Moudrého muže jsem neviděl, aby se za karty nestyděl. Koho hříčka v karty těší, na hřebík rád práci věší; dobrá kniha v dítek kruhu lépe šla by jemu k duhu. 55 Vyhýbej se hospodě, ujdeš mnohé nehodě. Z karet máš jen zlost a smích, ale moudrost z dobrých knih. Mluv a jednej moudře! Mluv a jednej moudře!
„Soused můj v krčmě je, půjdu tam za ním, tím přec svou osobu pramálo zhaním!“ Nebohý příteli, kdo pak ti dává k hýření, k útratám jakého práva? Chceš-li též za ním jít na mizinu? Pamatuj na sebe, na rodinu! Doma se manželka nudí a trudí, vzlykáním dítky tvé ze spánku budí, a ty tam zbytečně piješ a jíš? Toho je schopen jen rozoumek mělký, k němužto nemluví Boží soud velký, kterýž mu přichází den co den blíž. Velká žízeň. Velká žízeň.
Kdo má stále velkou žízeň, mívá malou žeň a sklizeň; největší díl z ní chce mít ten, kdo šidí prostý lid, na něj každý pozor dej, moudře se mu vyhýbej! Lepší-li jest, co se pálí, vaří, nežli voda, jíž nás Pán Bůh daří? V hospodě kdo často sedá, tomu vrabec volá „běda!“ Kdo vždy z práce domu tíhne, hospodám se všude vyhne, toho bída zřídka stihne. 56 Rozuměj! Rozuměj!
Dítě-li se jednou spálí, od ohně pak vždy se vzdálí; kéž by každý řeč tu schopil, kdo se jednou v krčmě opil! Kdo se jednou spálil jakkoli, dbej, ať ho to víckrát nebolí. Kdo mzdu denní v noci maří, tomu ovšem zle se daří; inu, on jest, kde mok, rád, žena s dětmi měj si hlad. Pomni, člověče! Pomni, člověče!
V hospodě kdo karbaní, blaho z domu vyhání; při tom li i pije, kouří mívá doma stálou bouři. Pláč a smutek, žal a bída, domácím všem z očí hlídá. Pořekadlo moudré volá: „Pomni na zadní svá kola!“ Pamatuj též na ta místa, kde se tmavý hrob ti chystá; tělo rozpadne se v troud, duše na Boží jde soud. V poslední však soudný den člověk bude obnoven; tělo zase vstane z rovu, s duší svou se spojí znovu, aby věčně věků žilo, blažené neb bídné bylo. 57 Méně krčem, méně bloudů, menší zaměstnání soudu. Snadněj’ ctnosti zachovati, než se na pokání dáti; máme mnoho střídmých křesťanů, málo napravených pijanů. Kdo má v krčmě vnadidlo, necítí rád kadidlo.