Blažený manžel otec.
Moudrý otec z jitra vstává,
Hospodinu díky vzdává,
vroucně slaví jeho moc;
Bůh dal jemu choť a dítě
smavé ihned na úsvitě,
zdravě přespat dal jim noc.
37
Poceloval poupě, růži,
jak je slušno, otci muži,
snídaníčko vlídně vzal;
s utěšenou v oku září,
spokojeně s blahou tváří
do své práce rád se bral.
Ó jak mu ten půlden míjí,
v dílně statně zdvíhá šíji,
v žilách proudí jará krev;
práci koná s mnohou pílí,
dodává mu stálé síly
modlitba a zvučný zpěv.
Zdravý pot mu neusychá,
ze rtů vane prosba tichá:
„Bože, choť i dítě chraň!
Před obrazem žena klečí,
Maria, ty nebezpečí
přímluvou svou od ní straň!“
Na svůj chutný oběd spěchá,
vždyť mu kyne blahá těcha –
milé dítě, dobrá choť.
„Ochránce náš, anděl Strážný,
konej ten svůj úřad vážný,
ve ctnosti nás všechny voď!“
Radost blaží denně sterá
katolíka do večera,
kdy se končí v dílně čas;
domácnost mu vezdy drahá,
daří se mu každá snaha,
chválí Boha zas a zas.
38
V lásce má své spolulidi,
žádnému z nich nezávidí,
čeho třeba, má vždy dost;
hrdým je vždy na řemeslo,
na rtech mívá zhusta heslo:
„Bůh a národ, víra, ctnost!“
Ani on sám svými slovy
dostatečně nevypoví,
čím jest jemu neděle;
ve chrámě a ve svém bytu
pln jsa milých, blahých citů,
žije stále vesele.
Nevymění stav svůj blahý
za nemoudré liché snahy
rozeštvaných druhů svých;
po hospodách noční hluky,
rozpustilých písní zvuky,
jemu na rtech budí smích.
Málo hodin práce denní,
dlouhé pitky, noční bdění –
kterak se to rýmuje?
Kdo chce obé v jedno spojit
a tak zemský ráj si strojit,
ten as pouze šprýmuje.
Není-li snad žádné shody
bez vřavy a bez hospody
vážnou cestou zákona?
Co chtí štváči bohopustí?
Má-li dříve denně růsti,
dělníkova úhona?
39