„O národě ještě mluvíte?
o pokroku našem nevíte?
Národy-li znáte různé,
máte hlavy velmi nuzné;
národnost je slovo plané,
stanovisko překonané;
národům my výhost dáme,
my jen člověčenstvo známe.“
Bludní bratří, kteraký to zmatek
v babylonských hlavách vládne Vám,
hustá tma a nepřátelský klam
hyzdí národnost Vám, vzácný statek.
O lidstvu snad slyšeli jste cosi,
o bližním, jímž každý člověk jest;
ó jak blahá Kristova ta věst!
Vy však o ní soudíte jak „bosí“.
Nepřátelé, pseudoliberáli,
aby snadněj’ ušlapali nás,
Vámi v národ sypou klamný hlas,
slovu bližní lživý nátěr dali.
Lidé nevědoucí o Zjevení
rádi mají jen své vlastní „já“,
„ubi bene, ibi patria;“
vyšších zájmů také u Vás není!
Dobře-li je Židům u Maďarů,
zaprodají rychle jména svá,
za jména je mění maďarská,
hmotného jen žádají si zdaru.
Vnuťte lidem ty své utopie,
vemte národnost a víru jim,
potom snadno, to Vám přísně dím,
nepřátele staří utopí je.
U zednářů dočiňte se díků,
tupte víru, podrývejte ctnost,
v posměch dejte českou národnost,
a hned mládež učte volapyku.
Pohanské zas vykouzlete časy.
smažte znění Mojžíšových desk,
Roentgenův si v hlavy pusťte blesk,
za noc jednu slezou Vám pak vlasy.
Sourodáci mladí, kam pak jdete?
Čechy věčný Bůh Vás učinil;
čím se drahý národ provinil,
v nicotu že uvrhnout jej chcete?
Chvála těm, jenž projev dali žalu,
by se v Vás celý obrat stal.
jděte mužně ještě o krok dál –
vybavte se z vléčky liberálů.
Internacionáli by byli
před Vámi jen o maličký krok,
k nim blíž spěli byste rok co rok,
smutně byste s nimi živořili.
Zbavujte se bludů bez únavy,
Zjevením se osvěcuj Váš duch;
jen v Své Církvi dá Vám věčný Bůh
nehynoucí světlo, život pravý.