„Zas vás uzřím, ó vy chlumy slavné,
Okraso kolébky reků mohutných!
Opět vkročím v zemi moci dávné,
V lůno předkův, duchem, mečem slovutných!“
Tak zplesalo srdce mé v blaženém rozechvění,
Když duch času národům vdech’ jaré oživení,
A když na hlas vladařova výroku
Klesly pouta s mysli, s těla otroků.
Pozdraven buď, milý rodný kraji,
V němžto květly růže mojí mladosti,
Kdež varyta struny v žití máji
Z hlouby citů rokotaly k výsosti.
Pozdrav vám, rodáci, věrné, drahé duše české,
Jenž jste v bolech víceletých ku vlasti nebeské
Za svobodu vřelé prosby vznášeli
A vlastenské lásce žertvy snášeli.
Hrdě matka Praha vznáší týmě
V věčně volné nadhrudové prostoře,
V stínu jejím zdárné vzchází símě
K chloubě věrným a zlosynům k pokoře.
Stojí Praha královská, a s Prahou pevně stojí
Synové slovanští – včely v míru, lvové v boji:
Od Labe i od Moravy k Praze lnou,
Sáva, Visla, Tatry ctí ji – velebnou.
Tak mé oko v návratu svém plesá,
Že zas vidí květné luhy otčiny;
Než i žalem slzí, že nebesa
Odňala nám mnohé hlavy rodiny.
Mohyly zřím četných pravdy, dobra hajitelů,
Proslavených národu Českého světitelů;
Těla zmřela – než duch věčný! v dílech žijeť on,
A povděčný národ zdí jim slávy pantheon!
Hlíněné se nohy ztroskotaly
Kleté, bezkořené vládní soustavy,
Naše volné hlasy z hrobu vstaly,
„Pokrok!“ vryl zas čas na svoje zástavy.
Všude mravenčí zřím činnost v novém budování,
Zápal vidím šlechetný v šlechetném spravování;
Hospodin přej zdaru našim podnikům,
Uděl svornost věrných vlasti dělníkům!
Volnost obcí, moudrá samospráva
Na nejširším, neodvislém základu,
Svatá vlasti, národnosti práva –
Toť klíč k naší blaženosti pokladu.
Dobré školy, jež naději naší budoucnosti,
Nemořené cizotou, jsou zřídlem pravdy, cnosti,
Umek a věd stany národní, střed různých sil,
Vlasti zdar a lidu blaho – toť nás všechněch cíl!
K tomu cíli každý pracuj stále,
Neodvratně hlavou, rukou ku předu,
Svůj vždy k svému na svých zásad skále,
Práva, svobody zbudujme ohradu!
Slovy zdatnými se vzájem k dobru povzbuzujme
A hned činy vtělení těch slov vždy osvědčujme;
S pilností když spojen bude vzorný důmysl,
Pak nám obchod zkvěte, rolnictví a průmysl.
V činu jen spočívá naše spása,
V činech slavných slavná naše minulost,
Proto činy nech i věk náš hlásá,
Jimiž k budoucnosti postavíme most,
Po němž jak po mostě Karlově na dlouhé věky
Dobře budem kráčeti – byť zuřily i vzteky.
K činu šlechto, občané, bohatství, umění,
Jako řetěz k sobě stůjme v pevném spojení!
Za národ a za trůn šli jsem v boje,
Jim jsme posvětili všecku bytost svou;
Jim i dál věnujme vlohy svoje,
Jim vše v oběť – ducha, jmění i krev svou!
Dřív se nám co dětem, bláznům posmíváno,
Věrných pravdě co vinníků pronásledováno;
Teď, když padl zdurných posmívačů blud a klam,
Otvírá se znovu blaženosti naší chrám.
Za národ a za trůn chceme státi
Jak žulové nerozbitné pohoří,
Cizí modly chceme troskotati,
Dokud žití plamen v těle neshoří.
Co u jiných dobré, krásné, to si osvojíme,
Svého se však nikdy – bohdá nikdy nespustíme.
Bůh nám žehnej v našem pevném úmyslu,
Pozdrav bratří! zdar českému důmyslu!