Nikomu nezbývá opatrnosti,
má-li se vyhnouti nepříjemnosti.
Uvaž dřív důsledek každého žertu,
nežli jej vypustíš na venek ze rtu.
Zhusta slovo lehkovážné
činí z dobrých přátel vlažné.
Nezřídka škodívá posudek mdlý,
ač se v něm netají úmysl zlý.
Radostně ti lékař praví:
„Chvála Bohu, každé větší
pominulo nebezpečí,
navrátí se milé zdraví;
slyš však radu neomylnou:
opatrnost chovej pilnou.
Jasné slunko, modré nebe,
z dusné jizby láká tebe;
ty však pobyt venku zkrať,
do jizby se brzo vrať;
zvolna denně prodlužuj
na slunéčku pobyt svůj.
Mrazí-li tě čerstvý vzduch,
opusť sad a vábný luh;
čím víc budeš čil a zdráv,
tím dél dli tam a se bav.
Co se lidem zdravým hodí,
churavému snadno škodí.
Od klidu se neodchyluj,
pranicím se nerozčiluj;
škádlí-li tě někdo v domě
vědomě neb nevědomě,
pomysli si: „K vůli tobě
nebudu já škodit sobě;
pro tě nechci zemřít dřív,
pokud Bůh chce, budu živ,“
i ty sobe dobře raď,
života si neukrať.
Vábí-li tě hladný běs,
mírně pij a střídmě jez;
nezřídka by jedly oči,
v žaludek co škodně vkročí.
Řekni rázně: „Ne a ne,
vy, mé oči sklamané;
však můj rozum dobře ví,
kdy a jak vám vyhoví;
postím-li se ještě den,
budu míti libý sen;
uvidím pak snad už zítra,
co dám do hladného nitra,
nesmí toho býti moc,
nezkazím si příští noc;
drobným krokem přijde čas,
kdy jíst budu více zas.“
Po nemoci jdeš-li po tichu
ze světnice do zahrady,
pilně dbej mé dobré rady:
„Neboj se ni v srpnu kožichu!“
Chceš-li vyzdravět a býti silným,
poslušen buď lékařovy rady;
při tom však buď stále vždy a všady
prosebníkem důvěrným a pilným;
hlasem zbožným zaznívej tvá hruď:
„Bože věčný, Tvá jen vůle buď!“
Nejlépe ví jenom Pán Bůh Sám,
co je k blahu, ku spasení nám.
Dobrá, silná v Pána Boha víra
v každé nemoci nám slzu stírá.
Věrný křesťan jenom po tom touží,
ku spáse co věčné jemu slouží.
Nežli střelíš, dobře měř,
nevysměje se ti zvěř;
lehkovážně-li kdo střílí,
velmi často zle se mýlí,
ať již střelil puškou, lukem,
nebo smělým ze rtu zvukem.
Máš-li v hlavě temné šero,
na uzdě měj slovo, péro.
V mozku-li máš pýchy páru,
vyhýbej se všemu sváru.
Nechlub rozoumkem se svým
před člověkem zkušeným;
slovo tvoje skromně zvuč,
od zkušených rád se uč.
Buďme vezdy opatrni,
dáváme-li ruku v trní;
v trní bývá had,
a ten uštkne rád.
Trním mnohý spolek bývá,
nepozorný v něm-li dlívá;
číhá na něj čím dál vetší
těla, duše nebezpečí;
nejeden pak slzy roní,
ale pozdě bycha honí.
Ustaň ve svém hluku chlubném,
na ptáky se nejde s bubnem;
pérem klidným, slovem vlídným
prospěješ dřív lidem bídným.
Bděte, opatrni buďte,
rodiny své nezarmuťte;
na zřeteli blaho mějte,
spolkům zlým se vyhýbejte!