Opatrnost

Opatrnost
Nikomu nezbývá opatrnosti, má-li se vyhnouti nepříjemnosti. Uvaž dřív důsledek každého žertu, nežli jej vypustíš na venek ze rtu. Zhusta slovo lehkovážné činí z dobrých přátel vlažné. Nezřídka škodívá posudek mdlý, ač se v něm netají úmysl zlý. Radostně ti lékař praví: „Chvála Bohu, každé větší pominulo nebezpečí, navrátí se milé zdraví; slyš však radu neomylnou: opatrnost chovej pilnou. Jasné slunko, modré nebe, z dusné jizby láká tebe; ty však pobyt venku zkrať, do jizby se brzo vrať; zvolna denně prodlužuj na slunéčku pobyt svůj. 6 Mrazí-li tě čerstvý vzduch, opusť sad a vábný luh; čím víc budeš čil a zdráv, tím dél dli tam a se bav. Co se lidem zdravým hodí, churavému snadno škodí. Od klidu se neodchyluj, pranicím se nerozčiluj; škádlí-li tě někdo v domě vědomě neb nevědomě, pomysli si: „K vůli tobě nebudu já škodit sobě; pro tě nechci zemřít dřív, pokud Bůh chce, budu živ,“ i ty sobe dobře raď, života si neukrať. Vábí-li tě hladný běs, mírně pij a střídmě jez; nezřídka by jedly oči, v žaludek co škodně vkročí. Řekni rázně: „Ne a ne, vy, mé oči sklamané; však můj rozum dobře ví, kdy a jak vám vyhoví; postím-li se ještě den, budu míti libý sen; uvidím pak snad už zítra, co dám do hladného nitra, nesmí toho býti moc, nezkazím si příští noc; drobným krokem přijde čas, kdy jíst budu více zas.“ 7 Po nemoci jdeš-li po tichu ze světnice do zahrady, pilně dbej mé dobré rady: „Neboj se ni v srpnu kožichu!“ Chceš-li vyzdravět a býti silným, poslušen buď lékařovy rady; při tom však buď stále vždy a všady prosebníkem důvěrným a pilným; hlasem zbožným zaznívej tvá hruď: „Bože věčný, Tvá jen vůle buď!“ Nejlépe ví jenom Pán Bůh Sám, co je k blahu, ku spasení nám. Dobrá, silná v Pána Boha víra v každé nemoci nám slzu stírá. Věrný křesťan jenom po tom touží, ku spáse co věčné jemu slouží. Nežli střelíš, dobře měř, nevysměje se ti zvěř; lehkovážně-li kdo střílí, velmi často zle se mýlí, ať již střelil puškou, lukem, nebo smělým ze rtu zvukem. Máš-li v hlavě temné šero, na uzdě měj slovo, péro. V mozku-li máš pýchy páru, vyhýbej se všemu sváru. Nechlub rozoumkem se svým před člověkem zkušeným; slovo tvoje skromně zvuč, od zkušených rád se uč. Buďme vezdy opatrni, dáváme-li ruku v trní; 8 v trní bývá had, a ten uštkne rád. Trním mnohý spolek bývá, nepozorný v něm-li dlívá; číhá na něj čím dál vetší těla, duše nebezpečí; nejeden pak slzy roní, ale pozdě bycha honí. Ustaň ve svém hluku chlubném, na ptáky se nejde s bubnem; pérem klidným, slovem vlídným prospěješ dřív lidem bídným. Bděte, opatrni buďte, rodiny své nezarmuťte; na zřeteli blaho mějte, spolkům zlým se vyhýbejte!