Není černit jako černit.

Není černit jako černit.
Otře-li se o mlynáře kominář, obyčejně bývá to jen pouhý žert; otře-li se o zbožného smělý lhář, ve věci té jisté vězí zlý duch, čert; nepřestává bídný lhář být černým, katolík však vždy jest Kristu věrným; moudrý časem pozná pomlouvače, ohyzdného škůdce, svůdce, štváče. Ó kéž pozná každý bídník v čas, že lež hnusnou vnuknul jemu ďas. Pospěš smazat zkázu v srdci sterém, způsobenou skutkem, slovem, pérem! Snadno pošpiní se bližním čest, očistit ji věcí těžkou jest. Možno-li Ti, uspi v sobě lež, na věčnosti na ni vzpomeneš. Hanebnou lží rozeštval jsi lid, nevinným jsi zrušil v duši klid; že jsi bídným lhářem, dobře víš, ale jak svou zlobu napravíš? Často budeš zardívat se v tváři, slyše tajnou výtku: „Lháři, lháři!“ Za let mladých, ba i v pozdním stáří ozve se Ti v duši: „Lháři, lháři!“ Odvolej lež hříšnou, pleticháři, má-li utichnout hlas: „Lháři, lháři!“ Lekej, boj se, nevěrecký tmáři, svědomí Tě kára: „Lháři, lháři!“ 73 Z hříchu svého svatostně se kaj, nařknutého všude mužně haj; nevinnému pověst dobrou vrať, zaslouženou ranku sobě zkrať!