Rázně, ale moudře.

Rázně, ale moudře.
Za klidnou řeč, věrný katolíku, zasluhuješ vřelých našich díků: „Protivníků nestydatý řev v tobě nikdy nerozpaluj hněv.“ Nadávky jich nesplať nadávkami, hrubostmi ať vládnou oni sami; jejich štvaní, svůdný, lživý křik, slovem mírným vyvrať katolík. Ano, neběží-li o zlé svůdce, o sobecké vychytralé škůdce, kteří matou zlomyslně lid, rozrývají rodin blahý klid. Za líného klidu žraví moli zůstavují každý kožich holý; nemá-li býť zhuben velkým zlem, češ jej často ostrým hřebenem. „Nejsi horlivým a vřele snažným, váhavým jsi, ospalým a vlažným; vzmuž se, sic Tě za válečných dnů z řad Svých bojovníků vyvrhnu!“ Na sobecké Židy Pán vzal důtky, překotil jim v krámě stolky, budky, řka: „Vy činíte svou veteší ten chrám Páně hříšnou peleší!“ Hroby zevně hezky bílenými, rody hadími a ještěrčími, farisey přetvářence zval, před svůdníky národ vystříhal. 94 Kdyby se byl Pán k nim klidně choval, vážně je, jak často, poučoval, byl by se Mu vysmál kupčík Žid, nebyl by Jej poznal dobrý lid. Věrci-li kdy času přáli molům, blížili se vezdy ku zlým bolům; za pohody moli národu způsobili hroznou, nehodu. Komu dána řízná slova v rety, mužně odhal nepřátely skety; komu v duši dobrou dán jest klid, za ohrožený se modli lid. Káráme-li prolhaného štváče, s krokodilem přetvářeně pláče: „Odrážím jen vaše útoky“ – Lháři, známe ty tvé uskoky. Nestydatý, ošemetný vlku, kdo má věřit tomu tvému plku? Beránek že proud ti zakalil, ač byl z něho pod tebou níž pil? Dávno tajné věci zlé jsi kutil, a nás věrce k obraně jsi nutil, odrodilče, chystej národu zlý boj, katolík má pro vlast ostrou zbroj. Viz, jak dávný nepřítel se směje, když blud tvůj svár do národa seje; máš-li jiskru lásky k národu, spoj se s Církví k jeho obrodu. 95