Dne 16. března 1899.

Dne 16. března 1899.
Pro tebe, má vlasti drahá, mimo Církev není blaha.
Přátelé, kolik mi roků, se ptáte? Z milosti věčného dobrého Boha uběhlých roků mých řada je mnohá, načínámť léto své osmdesáté. Netaj dík vroucí má pokorná hruď: „Chvála a sláva Ti, Bože můj, buď!“ 112 Mohu-li spočítat tisíce darů ve stálém zázračném běhu a ruchu, jichžto Jsi dával mně, tělu a duchu, z bezedné lásky Své od jara k jaru? Pomoz mi počítat, anděle můj, dovol, ať nahlédnu v zápisek Tvůj. Snadněj’ bych spočítal listy všech stromů, ve kterých za těch let pěvců dav jásal, a jež byl rok co rok morný mráz střásal do orné půdy a do vod i lomů, nežli bych spočetl tisíce set darů, jichž Bůh mi dal za těch mých let. Jak jsem těch milostí, hojných těch darů pro Boha, pro národ, pro sebe užil? V ctnostech-li svatých jsem zdárně se tužil, či jsem je přenechal zhoubnému zmaru? Anděle Strážce můj, zavři svůj spis, se zlatem nešířil třpytný jsem kys.*) Za příštích týdnů neb měsíců, roků, jimiž chce láska Tvá ještě mne dařit, nevolím vteřiny nečinně mařit, káti se hotov jsem se slzou v oku; nežádám, abys sňal s očí mých mrak, ale rač bystřit mně duševní zrak. Milost Tvá pomoz, ať národ náš drahý v Církvi Tvé bezpečnou cestu si klestí, vedoucí k spasnému blahu a štěstí, zapuzuj od něho nevěrce, vrahy; *) Kys, také kyz, v lidu našem „kočičí zlato“. Znamená v nerostopisu nerost leskem a barvou ke kovu podobný. Nerosty takové jsou vesměs sloučeniny kovů se sirou. 113 v laskavé ochraně naši měj vlast, anděl Tvůj od ní plaš úmornou strast. Nepřítel odvěký zlobu svou množí, zlovolně podrývá víru nám spasnou, v národě ctnosti zas tu a tam hasnou, v pšenici výtečné vzmáhá se hloží: s cizáky sobci též rodáci jdou, na moudré vůdce lid klamaný štvou. Bože, již nad vlastí trudnou se smiluj, pravdou a láskou svou utlum zlé vzdory, v národě pomiňte záhubné spory, k bližnímu každý se upřímně schyluj; jen tak se udusí nepřátel vztek, uzří vlast blaženou dvacátý věk. S Marií přesvatou, ochránci naši, u trůnu Božího na nebi proste, potřebnou útěchu národu noste, by se již blížily časy ty krasší, za nichž vlast uslyší nadšený hlas: „Žijem jak dědové radostně zas!“ 114 OBSAH.
I. Jiskry.
Proslov3 Opatrnost6 Hodiny9 Rušitel blaha9 Četba dobrá a špatná12 Pokora a pýcha15 Pracovitost a šetrnost20 Dodatky rozličné22 Rozum bez Zjevení24 Co nás spasí?26 Jak se daří?27 Těm, kterým poetům27 Blíženci28 Domnělý chytráček28 Raději méně, ale důkladně a chutě29 Smělý mluvka29 Otázky a odpovědi30 Velcí páni30 Slib30 Klepy30 Spolek liberálů31 Přetvářka31 Hledej záliby Boží32 Blahoslavení tiší32 Opatrné počítání32 Nezralý mluvka32 Samolibý kohout33 Ochota34 Moderní způsobnost34 Práce zdar34 Jen se nepřeceňuj35 Věda v Bohu zakotvená36 Lékař věrec a nevěrec37 Kuře a dítě37 „Ohýbej stromek, dokud je mladý“38 Manželstvo a rodina39 Která je šťastnější39 Novomanželům39 Věrnost manželská41 Nábožní rodičové41 Jací rodiče, takové dítě43 Nevzdělanec43 Kniha v rodině43 Svobodným dcerkám44 Šťastné manželstvo45 Nešťastné manželstvo47 Tělo a nesmrtelná duše51 Mladé poutnici sv.-Janské51 Pokyn52 Buď vůle Tvá53 Vzývání Marie Panny53 Známá jména lihovin54 Důvěra a nedůvěra56 Vzpoura národu nebezpečná56 Neposlušnost58 Pravda spasí nás58 Otec, matka, synové a dcery59 Sourozenci61 Osiřelá dcera62 Blahopřání novomanželům64 Loutky64 Karafiát červeny66 Láska k bližnímu67 [115] Pracovitost71 Lenochům bludným71 Není černit jako černit73 Nehodný dělník74 Kde se dobře daří?74 Buď moudrým a šťastným!75 Nemodlenec nešťastník76 Vzdělanec bez víry78 Dělník lehkovážný79 Dělník opatrný80 Pokyny otcům, matkám80 Nevděk81 Do památníku82
II. Plaménky.
Novověký husita83 Balon nevěry84 Neznatelům Mistra Husa86 Odrodilá chasa87 Pobloudilci83 Slovo starého vlastence89 Jestřábi91 Rázně, ale moudře94 Uvítání Moravanů v Praze, dne 9. července 189896 „Moravský den“ v Praze, 10. července 189897 Krátkozrakost a nahluchlost100 Bílá Hora101 Chlouba kalná102 Chlouba chvalná103 Vzpamatuj se!104 Mladý řemeslník Jaroš105 Dne 16. března 1899112
Oprava. Na stránce 11. po 15. verši zdola „má-li národ z toho užitek?“ vřadí se verš: „Vidím zmatky, slyším divý skřek!“
E: až; 2004 [116]