Přátelé, kolik mi roků, se ptáte?
Z milosti věčného dobrého Boha
uběhlých roků mých řada je mnohá,
načínámť léto své osmdesáté.
Netaj dík vroucí má pokorná hruď:
„Chvála a sláva Ti, Bože můj, buď!“
Mohu-li spočítat tisíce darů
ve stálém zázračném běhu a ruchu,
jichžto Jsi dával mně, tělu a duchu,
z bezedné lásky Své od jara k jaru?
Pomoz mi počítat, anděle můj,
dovol, ať nahlédnu v zápisek Tvůj.
Snadněj’ bych spočítal listy všech stromů,
ve kterých za těch let pěvců dav jásal,
a jež byl rok co rok morný mráz střásal
do orné půdy a do vod i lomů,
nežli bych spočetl tisíce set
darů, jichž Bůh mi dal za těch mých let.
Jak jsem těch milostí, hojných těch darů
pro Boha, pro národ, pro sebe užil?
V ctnostech-li svatých jsem zdárně se tužil,
či jsem je přenechal zhoubnému zmaru?
Anděle Strážce můj, zavři svůj spis,
se zlatem nešířil třpytný jsem kys.*)
Za příštích týdnů neb měsíců, roků,
jimiž chce láska Tvá ještě mne dařit,
nevolím vteřiny nečinně mařit,
káti se hotov jsem se slzou v oku;
nežádám, abys sňal s očí mých mrak,
ale rač bystřit mně duševní zrak.
Milost Tvá pomoz, ať národ náš drahý
v Církvi Tvé bezpečnou cestu si klestí,
vedoucí k spasnému blahu a štěstí,
zapuzuj od něho nevěrce, vrahy;
v laskavé ochraně naši měj vlast,
anděl Tvůj od ní plaš úmornou strast.
Nepřítel odvěký zlobu svou množí,
zlovolně podrývá víru nám spasnou,
v národě ctnosti zas tu a tam hasnou,
v pšenici výtečné vzmáhá se hloží:
s cizáky sobci též rodáci jdou,
na moudré vůdce lid klamaný štvou.
Bože, již nad vlastí trudnou se smiluj,
pravdou a láskou svou utlum zlé vzdory,
v národě pomiňte záhubné spory,
k bližnímu každý se upřímně schyluj;
jen tak se udusí nepřátel vztek,
uzří vlast blaženou dvacátý věk.
S Marií přesvatou, ochránci naši,
u trůnu Božího na nebi proste,
potřebnou útěchu národu noste,
by se již blížily časy ty krasší,
za nichž vlast uslyší nadšený hlas:
„Žijem jak dědové radostně zas!“