Dne 16. března 1899.
Pro tebe, má vlasti drahá,
mimo Církev není blaha.
Přátelé, kolik mi roků, se ptáte?
Z milosti věčného dobrého Boha
uběhlých roků mých řada je mnohá,
načínámť léto své osmdesáté.
Netaj dík vroucí má pokorná hruď:
„Chvála a sláva Ti, Bože můj, buď!“
112
Mohu-li spočítat tisíce darů
ve stálém zázračném běhu a ruchu,
jichžto Jsi dával mně, tělu a duchu,
z bezedné lásky Své od jara k jaru?
Pomoz mi počítat, anděle můj,
dovol, ať nahlédnu v zápisek Tvůj.
Snadněj’ bych spočítal listy všech stromů,
ve kterých za těch let pěvců dav jásal,
a jež byl rok co rok morný mráz střásal
do orné půdy a do vod i lomů,
nežli bych spočetl tisíce set
darů, jichž Bůh mi dal za těch mých let.
Jak jsem těch milostí, hojných těch darů
pro Boha, pro národ, pro sebe užil?
V ctnostech-li svatých jsem zdárně se tužil,
či jsem je přenechal zhoubnému zmaru?
Anděle Strážce můj, zavři svůj spis,
se zlatem nešířil třpytný jsem kys.*)
Za příštích týdnů neb měsíců, roků,
jimiž chce láska Tvá ještě mne dařit,
nevolím vteřiny nečinně mařit,
káti se hotov jsem se slzou v oku;
nežádám, abys sňal s očí mých mrak,
ale rač bystřit mně duševní zrak.
Milost Tvá pomoz, ať národ náš drahý
v Církvi Tvé bezpečnou cestu si klestí,
vedoucí k spasnému blahu a štěstí,
zapuzuj od něho nevěrce, vrahy;
*) Kys, také kyz, v lidu našem „kočičí zlato“. Znamená v nerostopisu nerost leskem a barvou ke kovu podobný. Nerosty takové jsou vesměs sloučeniny kovů se sirou.
113
v laskavé ochraně naši měj vlast,
anděl Tvůj od ní plaš úmornou strast.
Nepřítel odvěký zlobu svou množí,
zlovolně podrývá víru nám spasnou,
v národě ctnosti zas tu a tam hasnou,
v pšenici výtečné vzmáhá se hloží:
s cizáky sobci též rodáci jdou,
na moudré vůdce lid klamaný štvou.
Bože, již nad vlastí trudnou se smiluj,
pravdou a láskou svou utlum zlé vzdory,
v národě pomiňte záhubné spory,
k bližnímu každý se upřímně schyluj;
jen tak se udusí nepřátel vztek,
uzří vlast blaženou dvacátý věk.
S Marií přesvatou, ochránci naši,
u trůnu Božího na nebi proste,
potřebnou útěchu národu noste,
by se již blížily časy ty krasší,
za nichž vlast uslyší nadšený hlas:
„Žijem jak dědové radostně zas!“
114
OBSAH.
I. Jiskry.
Proslov3
Opatrnost6
Hodiny9
Rušitel blaha9
Četba dobrá a špatná12
Pokora a pýcha15
Pracovitost a šetrnost20
Dodatky rozličné22
Rozum bez Zjevení24
Co nás spasí?26
Jak se daří?27
Těm, kterým poetům27
Blíženci28
Domnělý chytráček28
Raději méně, ale důkladně a chutě29
Smělý mluvka29
Otázky a odpovědi30
Velcí páni30
Slib30
Klepy30
Spolek liberálů31
Přetvářka31
Hledej záliby Boží32
Blahoslavení tiší32
Opatrné počítání32
Nezralý mluvka32
Samolibý kohout33
Ochota34
Moderní způsobnost34
Práce zdar34
Jen se nepřeceňuj35
Věda v Bohu zakotvená36
Lékař věrec a nevěrec37
Kuře a dítě37
„Ohýbej stromek, dokud je mladý“38
Manželstvo a rodina39
Která je šťastnější39
Novomanželům39
Věrnost manželská41
Nábožní rodičové41
Jací rodiče, takové dítě43
Nevzdělanec43
Kniha v rodině43
Svobodným dcerkám44
Šťastné manželstvo45
Nešťastné manželstvo47
Tělo a nesmrtelná duše51
Mladé poutnici sv.-Janské51
Pokyn52
Buď vůle Tvá53
Vzývání Marie Panny53
Známá jména lihovin54
Důvěra a nedůvěra56
Vzpoura národu nebezpečná56
Neposlušnost58
Pravda spasí nás58
Otec, matka, synové a dcery59
Sourozenci61
Osiřelá dcera62
Blahopřání novomanželům64
Loutky64
Karafiát červeny66
Láska k bližnímu67
[115]
Pracovitost71
Lenochům bludným71
Není černit jako černit73
Nehodný dělník74
Kde se dobře daří?74
Buď moudrým a šťastným!75
Nemodlenec nešťastník76
Vzdělanec bez víry78
Dělník lehkovážný79
Dělník opatrný80
Pokyny otcům, matkám80
Nevděk81
Do památníku82
II. Plaménky.
Novověký husita83
Balon nevěry84
Neznatelům Mistra Husa86
Odrodilá chasa87
Pobloudilci83
Slovo starého vlastence89
Jestřábi91
Rázně, ale moudře94
Uvítání Moravanů v Praze, dne 9. července 189896
„Moravský den“ v Praze, 10. července 189897
Krátkozrakost a nahluchlost100
Bílá Hora101
Chlouba kalná102
Chlouba chvalná103
Vzpamatuj se!104
Mladý řemeslník Jaroš105
Dne 16. března 1899112
Oprava.
Na stránce 11. po 15. verši zdola „má-li národ z toho užitek?“ vřadí se verš: „Vidím zmatky, slyším divý skřek!“
E: až; 2004
[116]