Pobloudilci.

Pobloudilci.
Zpívá se jako: „Moravo. Moravo, Moravičko milá.“
Milovaná vlasti, kdo pak tě zas straší? kdo to z rodin šťastných klid a blaho plaší? Jsou to odrodilí vnuci zbožných dědů, oni potratili blahou bohovědu. Přeceňují pyšně ten svůj rozum krátký, proto každý krůček jejich jest tak vrátký. Nevšímají sobě Božích přikázání, v hospodě jsou rádi, kostelů se straní. Nejsou takovými, jakými kdys byli, pokud u rodičů po celý rok žili. Otec dal je do škol, do hlavního města, proto nyní kvílí: „Nešťastná to cesta!“ Do budovy školní velmi nerad chodí, ale za to pilně v neřestech se brodí. Netěší ho vážná, užitečná kniha, má-li dlouhou chvíli na zlé spisy číhá. 88 Za bezbožné vtipy mělkých hlav smích klidí; lidé moudří, vážní, za něho se stydí. Pobloudilec bídný přijda na prázdniny, zkázu retem, vzorem vnáší do dědiny. Ó, vy rodičové, malou čáku máte, že se u synáčka vděku dočekáte. Modlete se vroucně proste Boha Ducha, aby k sobě přišla ratolest ta suchá. Jinak sobě vedou ti, jenž žijí z víry, oblažují skutkem vlasti obvod širý. Za Vás, dorost mladý, starý kněz se modlí, abyste se rychle s Církví svatou shodli. Až se odvrátíte od bludičky klamné, modlete se také „Otčenášek“ za mne!