Za klidnou řeč, věrný katolíku,
zasluhuješ vřelých našich díků:
„Protivníků nestydatý řev
v tobě nikdy nerozpaluj hněv.“
Nadávky jich nesplať nadávkami,
hrubostmi ať vládnou oni sami;
jejich štvaní, svůdný, lživý křik,
slovem mírným vyvrať katolík.
Ano, neběží-li o zlé svůdce,
o sobecké vychytralé škůdce,
kteří matou zlomyslně lid,
rozrývají rodin blahý klid.
Za líného klidu žraví moli
zůstavují každý kožich holý;
nemá-li býť zhuben velkým zlem,
češ jej často ostrým hřebenem.
„Nejsi horlivým a vřele snažným,
váhavým jsi, ospalým a vlažným;
vzmuž se, sic Tě za válečných dnů
z řad Svých bojovníků vyvrhnu!“
Na sobecké Židy Pán vzal důtky,
překotil jim v krámě stolky, budky,
řka: „Vy činíte svou veteší
ten chrám Páně hříšnou peleší!“
Hroby zevně hezky bílenými,
rody hadími a ještěrčími,
farisey přetvářence zval,
před svůdníky národ vystříhal.
Kdyby se byl Pán k nim klidně choval,
vážně je, jak často, poučoval,
byl by se Mu vysmál kupčík Žid,
nebyl by Jej poznal dobrý lid.
Věrci-li kdy času přáli molům,
blížili se vezdy ku zlým bolům;
za pohody moli národu
způsobili hroznou, nehodu.
Komu dána řízná slova v rety,
mužně odhal nepřátely skety;
komu v duši dobrou dán jest klid,
za ohrožený se modli lid.
Káráme-li prolhaného štváče,
s krokodilem přetvářeně pláče:
„Odrážím jen vaše útoky“ –
Lháři, známe ty tvé uskoky.
Nestydatý, ošemetný vlku,
kdo má věřit tomu tvému plku?
Beránek že proud ti zakalil,
ač byl z něho pod tebou níž pil?
Dávno tajné věci zlé jsi kutil,
a nás věrce k obraně jsi nutil,
odrodilče, chystej národu zlý boj,
katolík má pro vlast ostrou zbroj.
Viz, jak dávný nepřítel se směje,
když blud tvůj svár do národa seje;
máš-li jiskru lásky k národu,
spoj se s Církví k jeho obrodu.