Jen ten žije v pokoji a míru,
kdo má v duši živou v Krista víru;
Věz a věř, že nekřesťanská věda
pravého nám blaha nikdy nedá.
Nečerpáš-li pravou vědu z Boha,
nebezpečně poklesne tvá noha.
Nevěrecká věda tápá v kalu,
světélka jej vedou do močálů;
sobě, lidstvu, světu nerozumí,
bez Boha kdo na přírodu čumí.
Denně stárneš, tma se tobě množí,
nevnikneš-li ve Zjevení Boží.
Ptal se Kristus prosícího slepce:
„Jakou žádost chováš ve své lebce?“
Slepec řekl: ,Po jednom jen slídím,
račiž, Pane, učinit, ať vidím!‘
Tak má volat každý slepec duchem
v Církvi k Pánu s nakloněným sluchem.
Kdo jen po světluškách zemských baží,
drahý národ nikdy neoblaží.
Národ každý neštěstí jen hnětlo,
nepoznal-li Krista, „světa Světlo“;
i náš národ byl jen tehdy blahý,
pokud vedl ku Kristu své snahy.
Ty, že drahý národ miluješ,
na Krista-li jako Jidáš jdeš?
Ne tak, bratře, buď přec opatrný,
na rozumu smyj si temné skvrny.
Promluv z duše: „Pane, já se stydím,
prosím, učiň, Spáso má, ať vidím!
Dejž, ať poznám na světě proč jsem,
jak mám sloužit Boha, bratřím všem.
Osvěcuj mne věčné pravdy zář,
bych víc viděl než ta němá tvář.
Nechci býti zhoubným duší lovcem,
užitečným být chci národovcem!
Bratry, sestry jsem jak Šavel hubil,
planým slovem duší sta jsem ubil;
smělou lží jsem na scestí je vodil,
po němž sám jsem rozervanec chodil;
lupinami temnil jsem jim vid,
mladým duším rozrýval jsem klid.
Množství lidí, celé rodiny
uvodil jsem v bludné vidiny.
Sta a sta těch, jenž šli na mé scestí,
padlo do temnoty, do neštěstí,
z něhož vyvede jen Boží div –
Bože, buď jim i mně milostiv!
Pavlem učiniž mne, Kriste Pane,
ať se s námi tento zázrak stane!
Nač mi Bůh dal mimořádné vlohy?
Papírů jsem popsal celé stohy;
má-li národ z toho užitek?
Vidím zmatky, slyším divý skřek!
Jedovaté sil jsem símě dračí,
černý květ i ovoce se zračí,
po vlastech už příšerně se mračí;
podrýval jsem živou v Krista víru,
líhnou se mi davy hnusných štírů;
tito den co den se rozmnožují;
na sta šťastných lidí zubožují;
ubožáci jako divoši
rvou se, hýří, štvou a lenoší.
Svobodáři jsou jim příliš slabí,
hledají prý pro sebe jen žlaby,
jsou prý prospěchářů podlézaví rabi.
Jejich odchovanci dále jdou,
oni reky udatnými jsou:
Boha zapírají, národ tupí,
po kořisti baží jako supi.
Oni ovšem na praporu mají,
co jich otcové jen chytře tají.“