Pravda jestiť jenom jedna,
zjevil nám ji věčný Bůh,
nechce-li kdo býti hluch,
pravdu tu ať sobě zjedná;
Svatý Duch ji v Církvi hájí,
věrci bezpečně jdou k ráji.
Nekřesťanská pyšná věda
nadarmo se namáhá,
ten, kdo na ni přísahá,
klamu na vějičku sedá;
slyšte, co nám Církev hlásá:
„V Kristu všemu lidstvu spása!“
Nevidíte-li, kam žene
zas náš národ nevěra?
Vizte, jak ta příšera
již jej dusí více denně.
Ti, jenž zbavit chtí Vás víry,
jedovatými jsou štíry.
Nabubřeni vědou planou
na záhubu vlasti jsou,
ač lhou, k národu že lnou,
blaho jeho vrhli stranou;
slovo zvučné, ale skutek
lidu strojí žal a smutek.
Co zlých činů věda lichá
v národech se napáchá,
čertovinou zapáchá
všude jejich smělá pýcha.
Z opic prý svůj původ mají;
věru, ve tvář němou zrají.
Nechtí znáti Tebe, Bože,
svého Tvůrce na nebi,
ze sobecké potřeby
na bližního berou nože;
příbuzní-li jejich, opi,
také se kdys nožů chopí?
Nabudou-li strýčků vlivem
velebené kultury,
budou-li z nich nestvůry
pokročilé divným divem,
povíme si trochu více
o původu od opice.
Zatím dovede jen štěkat
čtveroruký němý tvor,
tuším, míní dělat vzdor
a tak člověky nás lekat;
křesťan, jemuž svítí víra,
vděčně k Bohu Tvůrci zírá!
Ubíjej tou planou vědou,
kdož tak černou duši máš,
katolický národ náš,
mrtvolu čiň z něho bledou;
na mysli však ať Ti tane,
ze sotny blah Církví vstane.
Ustaň v práci započaté,
ku pravdě se mužně vrať,
drahé vlasti trýzeň zkrať,
dus v ní bludy jedovaté;
činností tou dojdeš díků
u všech věrných katolíků.
Vtírají se cizí bludy
národovcům k žalosti,
nepřátelům k radosti,
do vesnic a do měst všudy;
a ta dlaň Tvá ještě dneska
nepřátelům chválu tleská?