Kuře a dítě.
Vylíhla se kuřátka,
nemotorná holátka;
kácí se a chabé oči
malou chvíli kolem točí,
mladičké to ptáče holé,
ač již plné má své vole;
avšak rychle dozrává,
milou kvočnu poznává;
za dobu se maličkou
stává hezkou slepičkou.
Ale člověk, slabé dítě,
neběhá jak kuře hbité;
rodičům jest k radosti,
dělá jim však starosti.
37
Potácí se po léta,
než mu vzejde osvěta,
než mu věčná pravda září
v duchaplné smavé tváři;
mnohý však zlým podnětem
bývá stále dítětem;
ač má v tváři husté vousy,
přece ještě bludy trousí.
Kéž jej vede v pokrok vážný
Bohem daný anděl Strážný,
aby z tenat zlocha vyšel
a rád Boží pravdu slyšel.
Otče moudrý, matko drahá,
pustota se hrozně vzmáhá,
dbejte o své milé děti,
ať vždy jméno Boží světí;
chudobní i zámožní
buďte všickni nábožní.