Známá jména lihovin.
Zvykneš-li si „hlavomatě“,
bídu budeš míti v chatě.
Jedovatá „židovina“,
těžkých hříchů bývá vina.
Zápach „bílé“ nebo „šedé“
činí tváře hnědobledé.
Ó ty hnusná „matonoho“,
hlupcům strojíš hanby mnoho.
Z „pálenky“ se líhne štír,
pijan hlídá jako výr,
všude ruší klid a mír.
„Čertovina“ mate kroky,
opilec se blátem brodí,
v kalužinách blbě chodí,
nepoznává ani stoky.
Špinavá a škodná „brynda“
každý halíř z kapsy vyndá.
Milovníček „otravy“
vede nářek na zdraví,
kteréž těžko nenapraví.
Z toho „mléka čertova“
opice hned hotova.
„Pálenku“ kdo rád si koupí,
rodinu svou o vše zloupí.
54
Kdo to na vsi huláká?
Neznáš toho tuláka?
Kdo tak směšně blábolí?
Pijan známý v okolí!
Přítelíček „breberie“
ustavičně nelenoší;
roztrušují o něm hoši,
že prý hlavou o zem bije,
a též nosem v blátě ryje.
Opici i ten si chytne,
kdo má zalíbení v „žitné“.
„Koňaku“ jen jako léku
užij zřídka v starém věku.
Pozor, také „slivovice“
moří lidí na tisíce;
nezunkej ji vždy a všady,
drž se lékařovy rady.
Věz, že častý „alkohol“
lidem plodí žal a bol.
Nešťastného chraň se místa,
kde ti opice se chystá,
ona zdraví málo tuží,
ale čest a kapsu úží.
Člověk moudrý, mírný, střídmý,
chválen bývá všemi lidmi.
Máš-li za lék „borovičku“,
ber ji zřídka a jen lžičku;
kdo jí víc a často bere,
žaludek mu rychle dere.
55
Což ty hořké, sladké „luzorky“,
ježto v domě tu a tam se kryjí,
denně tajně vícekráte pijí,
a z žen zdravých činí zámorky?
Tyto ať se vážné zpytují,
já jich opravdově lituji!