Karafiát červený.
Co ten krásný karafiát rudý,
jejž má v úctě bohatec a chudý,
zavinil, že značiti má bludy?
Spanilý děv něžných znaku tichý,
zdobíš hruď, v níž bouří hukot lichý,
z něhož proudívá se zápach jíchy.
Zdob a uzdrav hruď, v níž zmatek duní,
proměň zápach hnusu v zdravou vůni,
ať v těch duších spasná pravda trůní.
Chorým lidem hojivou buď mastí,
by se vymkli nepříteli z pasti,
a se zdobou stali České vlasti.
Prolitá-li lidská krev nás spasí,
a nám radostnější zjedná časy?
Kristova Krev zlobu pekla hasí.
Vonný karafiát běloskvělý,
byste se svým rudým spojit měli;
ku radosti mrav jen čistý čelí.
Věř a doufej, Boha nad vše miluj,
k bližnímu se činnou láskou schyluj,
mysl zbožnou nikdy nerozptyluj.
Violu tož přidej přepokorné
víry, hříšnou pýchou neúměrné,
řeči měj i skutky vezdy vzorné.
66